Blog je opět v provozu! (30.6)

Březen 2014

Víra - jednorázovka

31. března 2014 v 20:32 | Scrat |  Vlastní jednorázovky

Víra

No, tahle povídka je jedna z mých vlastních jednorázovek, napadla mě jednou v kostele. Chtěla bych moc slyšet váš názor na ni, klidně mi napište ať nepíšu o věcech, se kterým nemám žádné zkušenosti pokud si to myslíte.

Věnování:
Tuto povídku věnuji zemřelému otci Daňkovi, kterému, jsem nestihla žádnou povídku napsat...

Stará známá věc

30. března 2014 v 12:32 | Scrat |  Téma týdne
Ano, je to tak. Cestování časem je známá věc. Tento pojem slyšel snad už každý. Než jsem se stala fanynkou seriálu Doctor Who, taky mě tento pojem hodně zhímal. Strašně jsem se zajímala o Titanic a bylo by podle mě skvělé, kdybych se tam dostala a prozkoumala příčinu jeho potopení.
Už dříve mě napadl jeden příběh, kde holka jde do Moravského krasu v Brně a potká tam skřítky, kteří jí dalí stroj času - vypadalo to jako o něco větší páskové hodinky s koženým řemínkem, akorát že se tam dal nastavit rok a století, kam ten člověk chce jet.
Ovšem, když jsem poznala seriál Doctor Who, pochopila jsem, že jeho tvůrci si toto téma spracovali tak pečlivě a důkladně a má to tak specifická pravidla, že nemá smysl se o nějaké vlastní vůbec pokoušet.
Mimochodem, kdo tento seriál ještě neviděl, určitě se podívejte, zaručuju vám, že se nudit rozhodně nebudete.
J.K.Rowlingová si toto téma taky moc hezky zpracovala. Ovšem v jejích knihách to má takové dost velké omezení, protože vám to prakticky umožní jen být na dvou míístech zaráz a nemůžete jít do daleké budoucnosti. A já to chápu, protože kdyby to nemělo takové omezení, tak by si každý mohl říct: "No jo, ale to se mohli vrátit v čase a zpravit to, co se stalo špatně." a to je ten problém.
No, prostě já si myslím, že cestování v čase je docela dobře možné, ale my lidi na to nemáma prostředky. Tak to bude asi vše.
Vaše Scrat

Skřeti, hobiti a stará kniha

24. března 2014 v 22:17 | Scrat
Tak jsem konečně dokončila povídku na přání pro Eamane. Doufám, že se moc nezlobí, že jsem ji nechala tak dlouho čekat. Vážně promiň. Doufám, že se bude líbit.

Jarní fotky 2014

23. března 2014 v 15:09 | Scrat |  Fotky
Zdravím!
Jelikož je v poslední době tak krásné počasí (hodím pohled ven z okna, kde vytrvale prší) tak jsem se včera rozhodla, že půjdu na zahradu. Ptáčci hezky zpívají ("Držte huby vy malé svině!") včelky poletují (já, jako alergik bych to měla zvlášť ocenit) a chtěla bych vám předložit několik fotek z toho hezky prožitého dopoledne. Vzala jsem sebou i mého králíka (ti z vás, kteří mě sledují na Instagramu, jistě postřehli ty králičí fotky) a jelikož je to malý hajzlík, stále vymýšlel způsob, jak se mi schovat/spáchat sebevraždu. A tak zalézal do různých keříků a měl za ohromnou zábavu, když jsem ho nemohla najít (šmejd jeden). Abych to zkrátila, oba dva jsme to přežili a vy si užijte fotky:
(Snažil se schovat ke plotu. Prošlo mu to do té doby, než si ho všiml sousedův pes a začal štěkat :D)
(Čistí se :))
(Fakt nenápadnej :D)
(Utíká..)
A zde mé první video na Youtube: Králíček se čistí:
Byla bych vám vděčná za nějaký ten like a odběr :)
Tady je předchozí článek o mém králíčkovi a tady je můj účet na instagramu.
No nic. Užívejte si děštíku a mějte se fantasticky!
Scrat :D
P.S.: A taky nezapoměňte na like na facebookovou stránku blogu! (Bez těch reklam bych to nebyla já :D)

Imagine - povídka

14. března 2014 v 17:13 | Scrat
Dostala jsem náhlou inspiraci, tak si říkám, proč toho nevyužít a sepsala jsem tuhle povídku. Je to zatím jednorázovka, ale jestli chcete, může to mít pokračování. Jmenuje se to "Imagine", protože je to taková představa, žánr je nejspíš fantasy, ale spíš je celá tahle povídka jen takovej pokus, tak mi do komentářů napište, co si o tom myslíte.
Mám takový dojem, že nic podobného jsem tady zatím nezveřejnila, no je to prostě jenom pokus..
Doufám, že se bude líbit :)

-------------------------------

Imagine

Tmu v lese přerušuje jen měsíční světlo. Po zemi se plazí mlha, která mi sahá až po kotníky. Plazí se kolem stromů neslyšně. Slyšet je jen zurčení potůčku, a taky ta hudba. Ta libá hudba, kterou slyším, co si pamatuju. Pořád. Stoupá do různých výšin a stále pokračuje, nikdy nekončí.
Celý les je takový modročerný. Modré jsou paprsky měsíce a černé jsou kmeny stromů.
Našlapuji bosýma nohama skrz mlhu, dokud zdálky neuvidím potůček. Jeho zvuk se téměř shoduje s tou libou hudbou, je to něco tak nádherného, že to nedokážu popsat. Tu hudbu nevystihují žádná slova, slova jsou zbytečná. To musíte vnímat, očima, ušima, dechem, je to jako představa, jako myšlenka. Nekonečná.
Nikdo mi nerozumí. Ani nevím, kdo jsem, co jsem a je mi to jedno. Nepatřím mezi ně. Mezi lidi. Takže musím nejdřív najít samu sebe.
Vkročím do studené vody. Chlad mi nevadí. Voda mi sahá sotva nad kotníky, tak si nejdříve sednu do vody, a sleduju svůj odraz na hladině. Vidím své svítivě modré oči, svítí snad ještě víc než měsíc. Lehnu si do vody. Když tak ležím, voda mi vniká do uší, ale zbytek tváře mám nad hladinou. Poslouchám tu hudbu, tu nekonečnou hudbu, kterou nikdo jiný než já neslyší. Hudba splynula se zvukem potůčku a já zírám skrz koruny stromů na měsíc, který je v úplňku.
Utekla jsem, a teď jsem tady a chci, aby tohle nikdy neskočilo, chci tento okamžik prožívat neustále, už nechci nic jiného, než aby mi porozuměli a slyšeli tu libou hudbu, a když ne, tak zůstanu tady, jen ta hudba a já splyneme spolu a já se budu jen dívat na ten zářivý měsíc... Dává to smysl? Ne. Teď už pro mě nedává smysl nic. Jsem blázen? A kdo vlastně jsem? Vím jen, že jsem Osoba. Osoba, která cítí a slyší. Ale cítí se tak prázdná. Toužím po myšlence. Toužím po pochopení. A toužím po tom, abych mohla prožívat jen tento okamžik. Stále a stále. Navěky. A už nikdy nic jiného. Posadím se. Záda, vlasy a vše, co bylo namočené ve vodě, mě studí. Ledový vítr mě ofoukává. I ten splývá s tou hudbou. I zvuk moře a ohně, připadám si jako živel. Tak jaktože mám ruce a nohy? Jsem člověk nebo živel? Přijdu konečně na to, co jsem, nebo stále zůstanu jen Osobou, prázdnou Osobou? Postavím se, a potůček mi tedy omývá už jen kotníky. Otočím hlavu na pravou stranu. Vidím tam jen kmeny stromů, skrz které pronikají paprsky měsíčního světla.
Hmátnu pravou rukou do prázdna. Hmátnu po přátelské ruce, která chytí tu mou a už ji nepustí. Než zjistím, kdo jsem, a jak to, že jsem, než jsem utekla, žila mezi lidmi, a proč slyším tu libou hudbu, musím si najít někoho, kdo mi rozumí. Někoho, kdo je jako já. Přátelskou duši.
Vystoupím z potůčku a rozběhnu se lesem. Jako bych necítila tu zem pode mnou, ten tmavý mech. Jako bych se vznášela nad zemí. Probíhám mezi kmeny, vítr mi fouká do tváře, jeden kmen jako druhý, a nevím, co jsem. Jen já a ta hudba...
V nedalekém městě, mezitím odbily hodiny půlnoc. Ve tmě zazářily oči pouliční uhlově černé kočky a i ta se rozběhla. Její tlapky neslyšně běžely po žulových dlaždicích, když přeběhla náměstí a utekla do toho lesa.
Nový věk začíná…
------------------------------------
Tak co si o tom myslíte?
Vaše Scrat

Klub blogujících Whovianů

12. března 2014 v 16:27 | Scrat |  Doctor Who
Ahojky! Dneska jsem tu jen na skok, musím si dělat úkoly, ale chtěla bych poprosit vás, Whoviany, jestli byste se nezapsali do klubu Whovianů, který jsem teď založila na mém druhém blogu whoviansworld.blog.cz
Nebojte se, tento nebudu zanedbávat, tohle je jenom klub pro whoviany a asi budu hledat dalšího admina.
Jinak, brzy přidám nějaký článek o mě a dvě nové básničky :)



Vaše Scrat

Nucená společnost - 1. kapitola

7. března 2014 v 7:33 | Scrat |  Nucená společnost
Hoj! Tak jste se dočkali. Konečně je tu 1. kapitola Nucené společnosti. Doufám, že jste to čekání přežili a také nad touto povídkou nezanevřeli. Chtěla bych tuto kapitolu věnovat Marille (marille-world.blog.cz) za její upřímný názor k Prologu. (Na vás ostatní se taky brzy dostane!) Jen tak mimochodem, od zveřejnění Prologu uběhl měsíc, a chtěla bych upozornit, že už se nebude opakovat takové dlouhé čekání, slibuju.
Tak si tuto kapitolu užijte! Jo a ještě se omlouvám za tu spoustu ilustračních gifů, nemohla jsem odolat :)
Scrat

Blog má i facebookovou stránku :)

6. března 2014 v 18:56 | Scrat |  O blogu
Můj blog má konečně facebookovou stránku!
https://www.facebook.com/scratilove

Proč člověk musí mít nepřátele?

1. března 2014 v 20:18 | Scrat |  Úvahy
Dneska mám pro vás takovou "menší" úvahu. Jen tak pro začátek, dneska se mi zdálo, že se dívám na 8. řadu Doctora Who, a že se do TARDIS odteleportovali lidi z A Very Potter Musical (?) :D. Já se z toho čekání na 8. řadu snad zblázním! Ale teď už k věci:
PRAVIDLA PŘIDÁVÁNÍ KOMENTÁŘŮ:
1. Napíšete svůj názor slušně.
2. Nebudete psát sprostá slova.
3. Nebudete sem dávat reklamy, pokud to nepíšete pod článek speciálně pro reklamy (TADY.)
4. Nepište pod články nic, co s nimi nesouvisí, na to máte článek (odkaz o dva řádky výše.)
NEZNALOST PRAVIDEL NEOMLOUVÁ A POKUD JE PORUŠÍTE, MÁTE TU ZABLOKOVANÝ PŘÍSTUP!


IKONKY:

A zase se vraťte!