Blog je opět v provozu! (30.6)

Imagine - povídka

14. března 2014 v 17:13 | Scrat
Dostala jsem náhlou inspiraci, tak si říkám, proč toho nevyužít a sepsala jsem tuhle povídku. Je to zatím jednorázovka, ale jestli chcete, může to mít pokračování. Jmenuje se to "Imagine", protože je to taková představa, žánr je nejspíš fantasy, ale spíš je celá tahle povídka jen takovej pokus, tak mi do komentářů napište, co si o tom myslíte.
Mám takový dojem, že nic podobného jsem tady zatím nezveřejnila, no je to prostě jenom pokus..
Doufám, že se bude líbit :)

-------------------------------

Imagine

Tmu v lese přerušuje jen měsíční světlo. Po zemi se plazí mlha, která mi sahá až po kotníky. Plazí se kolem stromů neslyšně. Slyšet je jen zurčení potůčku, a taky ta hudba. Ta libá hudba, kterou slyším, co si pamatuju. Pořád. Stoupá do různých výšin a stále pokračuje, nikdy nekončí.
Celý les je takový modročerný. Modré jsou paprsky měsíce a černé jsou kmeny stromů.
Našlapuji bosýma nohama skrz mlhu, dokud zdálky neuvidím potůček. Jeho zvuk se téměř shoduje s tou libou hudbou, je to něco tak nádherného, že to nedokážu popsat. Tu hudbu nevystihují žádná slova, slova jsou zbytečná. To musíte vnímat, očima, ušima, dechem, je to jako představa, jako myšlenka. Nekonečná.
Nikdo mi nerozumí. Ani nevím, kdo jsem, co jsem a je mi to jedno. Nepatřím mezi ně. Mezi lidi. Takže musím nejdřív najít samu sebe.
Vkročím do studené vody. Chlad mi nevadí. Voda mi sahá sotva nad kotníky, tak si nejdříve sednu do vody, a sleduju svůj odraz na hladině. Vidím své svítivě modré oči, svítí snad ještě víc než měsíc. Lehnu si do vody. Když tak ležím, voda mi vniká do uší, ale zbytek tváře mám nad hladinou. Poslouchám tu hudbu, tu nekonečnou hudbu, kterou nikdo jiný než já neslyší. Hudba splynula se zvukem potůčku a já zírám skrz koruny stromů na měsíc, který je v úplňku.
Utekla jsem, a teď jsem tady a chci, aby tohle nikdy neskočilo, chci tento okamžik prožívat neustále, už nechci nic jiného, než aby mi porozuměli a slyšeli tu libou hudbu, a když ne, tak zůstanu tady, jen ta hudba a já splyneme spolu a já se budu jen dívat na ten zářivý měsíc... Dává to smysl? Ne. Teď už pro mě nedává smysl nic. Jsem blázen? A kdo vlastně jsem? Vím jen, že jsem Osoba. Osoba, která cítí a slyší. Ale cítí se tak prázdná. Toužím po myšlence. Toužím po pochopení. A toužím po tom, abych mohla prožívat jen tento okamžik. Stále a stále. Navěky. A už nikdy nic jiného. Posadím se. Záda, vlasy a vše, co bylo namočené ve vodě, mě studí. Ledový vítr mě ofoukává. I ten splývá s tou hudbou. I zvuk moře a ohně, připadám si jako živel. Tak jaktože mám ruce a nohy? Jsem člověk nebo živel? Přijdu konečně na to, co jsem, nebo stále zůstanu jen Osobou, prázdnou Osobou? Postavím se, a potůček mi tedy omývá už jen kotníky. Otočím hlavu na pravou stranu. Vidím tam jen kmeny stromů, skrz které pronikají paprsky měsíčního světla.
Hmátnu pravou rukou do prázdna. Hmátnu po přátelské ruce, která chytí tu mou a už ji nepustí. Než zjistím, kdo jsem, a jak to, že jsem, než jsem utekla, žila mezi lidmi, a proč slyším tu libou hudbu, musím si najít někoho, kdo mi rozumí. Někoho, kdo je jako já. Přátelskou duši.
Vystoupím z potůčku a rozběhnu se lesem. Jako bych necítila tu zem pode mnou, ten tmavý mech. Jako bych se vznášela nad zemí. Probíhám mezi kmeny, vítr mi fouká do tváře, jeden kmen jako druhý, a nevím, co jsem. Jen já a ta hudba...
V nedalekém městě, mezitím odbily hodiny půlnoc. Ve tmě zazářily oči pouliční uhlově černé kočky a i ta se rozběhla. Její tlapky neslyšně běžely po žulových dlaždicích, když přeběhla náměstí a utekla do toho lesa.
Nový věk začíná…
------------------------------------
Tak co si o tom myslíte?
Vaše Scrat
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Sčítání lidu

ťuk

Komentáře

1 LinDa LinDa | Web | 15. března 2014 v 13:44 | Reagovat

Je to krásne. Taký med na srdce :D Krásne sa to číta, je to tam všetko úžasne opísané a myslím, že by si mala pridať pokračovanie :3

2 Lilly Lilly | Web | 15. března 2014 v 20:25 | Reagovat

Krásna poviedka, pekne si to opísala a dobre sa to čítalo...určite pokračuj :)

3 Lucy Lux Lucy Lux | 15. března 2014 v 21:36 | Reagovat

Nádherné :-) pri čítaní som sa cítila presne tak, ako by som bola práve tou Osobou... toto musí mať pokračovanie :-)
P.S: Happy B-Day! :)

4 Scrat Scrat | E-mail | Web | 16. března 2014 v 10:17 | Reagovat

[3]: Děkuju za přání, pokračování bude brzy :)

5 Snapeova Snapeova | Web | 16. března 2014 v 14:30 | Reagovat

Je to zajímavé, myslím, že jsi do toho dala hodně ze sebe a to tu povídku dělá cennou. Jestli bude nějaké pokračování, tak jsem na něj zvědavá.

6 Eamane Eamane | Web | 16. března 2014 v 16:17 | Reagovat

Pěkná povídka Scrat :) ... Kdypak budeš psát povídky na přání? :)

7 Plačící anděl Plačící anděl | Web | 17. března 2014 v 16:08 | Reagovat

To je opravdu krásně napsané. Vážně, zatím nejlépe ze všeho, co jsem od tebe četla. Sice jsem úplně nepochopila, jakou spojitost to má s tou kočkou (jestli je ta dívka kočičí žena a tu kočku přivolala, nebo jestli ona byla tou kočkou...)
A přeju dodatečně všechno nejlepší.:)

8 Scrat Scrat | E-mail | Web | 17. března 2014 v 19:21 | Reagovat

[7]: Spoilery.. :D

9 NeFeReT NeFeReT | Web | 23. března 2014 v 14:16 | Reagovat

Dúfam, že chceš pokračovať, lebo by bola vážne škoda keby nie.
Veľmi pekne si opísala všetko to okolie. Neuveriteľne sa to čítalo. Teším sa na pokračovanie.

10 Mirimë (Karolína K. 44) Mirimë (Karolína K. 44) | Web | 28. března 2014 v 20:53 | Reagovat

Napsala jsi ji velmi zajímavě a poutavě. Mě vyhovuje právě takový styl psaní, jako máš ty. Takže určitě pokračuj :)!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PRAVIDLA PŘIDÁVÁNÍ KOMENTÁŘŮ:
1. Napíšete svůj názor slušně.
2. Nebudete psát sprostá slova.
3. Nebudete sem dávat reklamy, pokud to nepíšete pod článek speciálně pro reklamy (TADY.)
4. Nepište pod články nic, co s nimi nesouvisí, na to máte článek (odkaz o dva řádky výše.)
NEZNALOST PRAVIDEL NEOMLOUVÁ A POKUD JE PORUŠÍTE, MÁTE TU ZABLOKOVANÝ PŘÍSTUP!


IKONKY:

A zase se vraťte!