Blog je opět v provozu! (30.6)

Víra - jednorázovka

31. března 2014 v 20:32 | Scrat |  Vlastní jednorázovky

Víra

No, tahle povídka je jedna z mých vlastních jednorázovek, napadla mě jednou v kostele. Chtěla bych moc slyšet váš názor na ni, klidně mi napište ať nepíšu o věcech, se kterým nemám žádné zkušenosti pokud si to myslíte.

Věnování:
Tuto povídku věnuji zemřelému otci Daňkovi, kterému, jsem nestihla žádnou povídku napsat...

,,Tak, děti, dnes budeme v občance probírat víru v Boha," oznámila jednoho dne učitelka. Celá třída kromě jedné dívky zklamaně zahučela. Poté jim učitelka přečetla úryvek z Bible. Marek, obtloustlý nevzhledný kluk sedící ve třetí lavici, všechno komentoval:

,,To není pravda, bůh neexistuje.." a jiné takové poznámky. Posmíval se tomu, čemu nerozuměl. Černovlasá drobná dívka sedící před ním se na něj otočila a věnovala mu naštvaný pohled. Byla věřící a Marek to dobře věděl, proto se ji snažil svými argumenty co nejvíc naštvat. Po hodině se celá třída začala balit, sbírat si věci a odcházet na oběd. Pavel si téměř jako poslední balil věci ze své lavice a slyšel tak celý rozhovor Marka a černovlasé Rity.

,,Rito, jsi pěkná trapka, víš to?" pokračoval zatím Marek ve svém provokování směrem k černovlásce. Ta ho zatím ignorovala.

,,Bůh neexistuje! Jak v něj můžeš věrit?" dodal. Rita stále zůstávala tichá, ale musela vynaložit veškeré své sebeovládání, a když si ukládala poslední sešity do batohu, třásly se jí ruce.

,,No tak, přiznej si to!" provokoval dál.

,,Nech mě na pokoji!" zakřičela Rita.

,,Ó, tady se nám někdo naštval..."

Ten Marek snad neví, kdy je dost! Pavla to tak naštvalo, že následující věta z něj úplně vyletěla:

"Srabe! Dovoluješ si na slabší než jsi ty, takže jsi srab. Nech ji na pokoji!" Marek se prudce otočil.

"Cos to říkal?"

"Říkal jsem, že jsi srab." zopakoval Pavel, přestože cítil blížící se nebezpečí.

"Tak za tohle -"

"Děcka, zamykám třídu, co tady ještě stojíte?" přerušila ho učitelka, která právě strčila hlavu do dveří. Marek věnoval Pavlovi poslední rozlícený pohled a odešel ze třídy. Pavel ho následoval a Rita se vytratila za nimi.

***

Před školou Rita Pavla na chvíli zastavila.

"To se mi moc často nestává, že by mi někdo pomohl. Díky."
Pavel v rozpacích zamumlal něco jako "nemáš zač". Cestou ze školy o tom hodně přemýšlel. Udělal jsem správnou věc. Marek se nemá posmívat někomu jenom proto, že v něco věří...A v tomhle duchu ve svých myšlenkách pokračoval, než došel k přechodu pro chodce. Zvedl hlavu a překvapeně zjistil, že Rita stojí na druhé straně přechodu. V hlavě se mu honila spousta myšlenek(jak to, že ji znovu potkává?), že si ani nevšiml, že na semaforu už je zelená. Hned jak to postřehnul, urychleně se rozběhl na druhou stranu. Když v tom, Rita, běžící naproti němu, do něj prudce strčila a shodila jej na chodník. Auto, které právě přijíždělo, ovšem nestačilo před Ritou zabrzdit... Ozvalo se skřípění brzd, náraz a poté ječení vozu záchranné služby. Pavel cítil, jak mu z hlavy vytéká krev, když si ji narazil o chodník. Pak už bylo všechno rozmazané, pamatoval si jen, jak ho naložili do sanitky...

***

Když otevřel oči, první, co uviděl, byl bílý strop nemocničního pokoje. Vše bylo bílé a najednou se otevřely dveře pokoje a vešla doktorka.

"Kde je Rita?" zeptal se udivené lékařky a z úlevou zjistil, že může používat vlastní hlas. Doktorka byla poněkud zaskočená, ale Pavel nečekal na odpověď, vyskočil z postele a hnal se ke dveřím. Lékařka ho nestačila zastavit. Vběhl do prvních dveří, na které narazil a spatřil spoustu doktorů, sklánící se nad jednou postelí. Odstrčil je a naklonil se nad ležící Ritu. Byla na ni napojena spousta přístrojů a ona sama, měla na bledém obličeji několik šrámů a její šedé oči vzhlédly k Pavlovi. Doktoři se Pavla snažili zastavit, ale on chtěl zůstat s ní.

Ritina ústa se snažila dát dohromady posledních pár slov.

"Máš šanci se změnit... Najdi si c-cestu k Bohu..." pak zavřela oči a všechny přístroje ukazovaly to, co se nenávratně stalo. Rita už nedýchala.

***

O deset let později

Muž klečící ve ztichlém kostele měl na sobě bílý kněžský plášť. Bylo mu přesně dvacet tři let a nedávno se stal knězem. Během jeho prozatímního života stihnul udělat spoustu dobrého pro druhé a celé tohle všechno podnítila jedna událost, která se stala, když mu bylo třináct let. Někdo mu zachránil život. Zachránila mu život a zemřela místo něj. Dbal na její poslední přání a našel si cestu k Bohu. Možná, že teď už je Rita šťastná. Pavel v to velmi doufal.


Napsala Scrat v roce 2014
Pokud se vám povídka líbila, můžete si dát na blog tento minibanner:
Vaše Scrat
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Paní času :3 Paní času :3 | Web | 31. března 2014 v 21:41 | Reagovat

Páni, tak to jsem nečekala :O Ta povídka je opravdu výborná a fakt super nápad :) Rita byla moc statečná, že se takhle zachovala. Já bych to buď nedokázala a nebo by byl rozum rychlejší než já :D + Já proti věřícím nic nemám, není chyba co dělají nebo tak, i když k nim nepatřím, ale co už, pořád to jsou lidé jako :)

2 Petra Petra | 1. dubna 2014 v 18:27 | Reagovat

Líbí se mi, jak je to napsané :) Gratuluji!!!! Akorát se divím, že tak rychle došlo Pavlovi, když se v nemocnici probudil, že mu zachránila život a hned běžel do toho správného pokoje.
Taky se mi moc nezdá ta věta: "To se mi moc často nestává, že by mi někdo pomohl."

3 Scrat Scrat | E-mail | Web | 1. dubna 2014 v 19:09 | Reagovat

[2]: Děkuju :) Ohledně toho prvního - instinkt :3 :D A toho druhého, tím chtěla Rita naznačit, že když ji ten Marek psychicky šikanuje a posmívá se jí kvůli její víře, obvykle jí nikdo nepomůže, ale zrovna ten den se jí Pavel zastal, protože ho pobouřilo, jak se ten Marek chová.

4 Simona Simona | E-mail | 1. dubna 2014 v 19:38 | Reagovat

Povídka je výborná. Moc se mi líbí. Máte hodně velký talent. Jen tak dále :)

5 Lady≈Claire Lady≈Claire | E-mail | Web | 2. dubna 2014 v 15:29 | Reagovat

Tak to je opravdu skvěle napsané! :)

6 LinDa LinDa | Web | 2. dubna 2014 v 19:00 | Reagovat

To je tak krásne :D ten koniec... úžasné. Myslela som si, že to nejak takto skončí.
Mňa tiež napadajú poviedky v kostole. Na Nový rok ma napadla poviedka a aj som ju napísala. Volala sa Novoročné uzmierenie a bolo to o skutočnom človekovi, s ktorým som sa naozaj uzmierila. Aj keď to nebolo vôbec takto, ale ten človek mi  dodal inšpiráciu. Aj keď o tom nevie :D

7 Lilly Lilly | Web | 2. dubna 2014 v 19:08 | Reagovat

Silná poviedka, veľmi dobrá :) Ja osobne nie som veriaca, aj keď som pokrstená, ale neodsudzujem nikoho, kto verí a takých ľudí, ktorí to robia, nenávidím...každý má právo veriť v čo chce...Rita je veľmi statočné dievča, ja by som sa na niečo také asi neodvážila...

8 Eamane Eamane | Web | 2. dubna 2014 v 20:47 | Reagovat

Je to hezky napsané a myslím, že kdyby si to ještě trošku dotáhla, tak by to bylo skvělé :)

9 Plačící anděl Plačící anděl | Web | 4. dubna 2014 v 10:01 | Reagovat

Super! Asi bych se hrozně bála, napsat nějaký takový článek. Bála bych se, že mě někdo začne hrozně osočovat a odsuzovat. Jsi odvážná a napsalas to hezky. :)

10 Scrat Scrat | E-mail | Web | 4. dubna 2014 v 16:57 | Reagovat

[9]: Děkuju :3 Hruzně si vážím svých čtenářů, díky moc! :)

11 Suzy Suzy | 17. dubna 2014 v 12:27 | Reagovat

Moc hezké. Piš určitě dál máš obrovský talent. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PRAVIDLA PŘIDÁVÁNÍ KOMENTÁŘŮ:
1. Napíšete svůj názor slušně.
2. Nebudete psát sprostá slova.
3. Nebudete sem dávat reklamy, pokud to nepíšete pod článek speciálně pro reklamy (TADY.)
4. Nepište pod články nic, co s nimi nesouvisí, na to máte článek (odkaz o dva řádky výše.)
NEZNALOST PRAVIDEL NEOMLOUVÁ A POKUD JE PORUŠÍTE, MÁTE TU ZABLOKOVANÝ PŘÍSTUP!


IKONKY:

A zase se vraťte!