Blog je opět v provozu! (30.6)

Nucená společnost - 2. kapitola (2/2)

19. dubna 2014 v 21:30 | Scrat |  Nucená společnost
A zde je druhá část :) Kdo nečetl první zde je první část 2. kapitoly.

Část dvě
Už si pomalu představuju svůj náhrobek..
Ovšem nebuďme pesimističtí, měla bych se držet svého plánu.
"Ehm, moc ráda vás poznávám, odporné vesmírné monstrum, chtěla bych vám vzdát úctu, už tolik minut toužím se s vámi setkat! Ráda bych také vyjádřila otázku, kde že se to vlastně nacházím a taky prosbu, jestli byste se přestal pokoušet mě zaškrtit nebo přestala pokud jste holka nebo můžete být taky hermafrodit - kchh!"
Ta věc právě udělala úplný opak, než jsem jí poradila, tedy začala mě škrtit z plných sil a zrovna když - já přiškrcená a ta zrůda zaměstnaná s mým zavražděním - jsme byli v nejlepším se za námi ozval hlas:

Aha, takže není mrtvý. Kdo z vás si oddechl, ať zvedne ruku. No dobře, i já. Třeba Doktor potlačí tu nenávist ke mně a zachrání mě od té věci! Anebo jí taky pomůže.
Chm. Moje naděje na smrt nebyly zrovna mizivé, že?
"Ehm, už jsem takové jako ty viděl. Patřili do rodiny Slitheenů-" řekl Doktor.
"Kdo, já ?- kchh!" ozvala jsem se inteligentně.
"Ne! Myslím tebe," hodil pohled po zelené věci, "jen jsi mnohem větší, není to nějaká zmutovaná verze? Takže jsi určitě rasa Raxacoricofallapatorian, a žiješ na planetě Raxacoricofallapatorius-"
"Cože?!" zeptala jsem se. Ta věc totiž povolila stisk, nejspíš zaujata Doktorovým proslovem, takže jsem byla schopna alespoň mluvit.
"Neřeš to," setřel mě Doktor "Ale tohle není Raxacoricofallapatorius, jsme v nějakém podzemí, že?" prohodil směrem ke zrůdě.

Zrůda k němu přikráčela (na mě nejspíš zapoměla, jeej!) a elegantním způsobem ho prackou bouchla do boku hlavy. Doktor se již podruhé skácel v bezvědomí k zemi.
Pak zrůda vzala řetěz, postavila bezvědomého Doktora zády ke mně a svázala nás.
"Teleportační řetěz.." slyšela jsem ho zamumlat. Neměla jsem šajna, co to znamená, tak jsem raději mlčela.
Postavila nás (nehledě na to, že jsme se oba skáceli na zem, protože Doktor v bezvědomí nejspíš zapomněl, k čemu jsou nohy) a šla obhlížet TARDIS. Ta byla naštěstí zamčená, tak se tam ta věc nemohla dostat.
Když přestala s obhlížením, vrátila se k nám. Nešetrně nám pomohla vstát a zmáčkla jakýsi tlačítko a najednou všechno zmizelo a mně bylo, jako by mi střeva lezly ušima.
Poté jsme přistáli - bylo to velmi mokré přistání. Spadli jsme totiž do jezírka. Velmi mokrého jezírka.
Šplouchlo to. Jezírko nebylo moc hluboké, jeho hladinu jsme měli u pasu. Ovšem neztrácejme čas popisem okolní krajiny, museli jsme se nejdřív dostat ven. A o to to bylo těžší, když jeden z nás byl (napůl?) v bezvědomí.
(zde popis nynější situace. Obrázek opět ode mně :))
Z nedostatku jiné činnosti jsem Doktorem trošku zatřásla. Nevím, jak vám popsat, když chcete zatřást někým, kdo je k vám zády přivázaný. Ovšem, zabralo to.
"Co se stalo?"
"Zaspal jsi Velký Třesk." odpovím suše.
(Pozn. autorky: To mám z toho, že u toho poslouchám písničku "Big Bang Two" :D)
"Vážně?"
"Ne, jenom jedno 'terepoltování' nebo co a teď jsme v nějakým špinavým jezírku."
"A jak se dostaneme ven?"
"No, proto jsem tě vzbudila! Abys něco vymyslel! Ty jsi ten z nás, co používá mozek!"
No dobře, to byla na mě až moc velká poklona. Ale nějak ho donutit myslet musím, že.
"Tak mi vytáhni z kapsy sonický šroubovák!"
"Sonický - co?"
"Zapomnělas? Myslím to svítítko."
"Jo táák. A v jaké kapse ho máš?"
"V té u kalhot nalevo. Natáhni se tam pravou rukou."
Bylo to docela těžké, protože jsem mohla použít jen dlaň a prsty, zbytek byl totiž svázaný v řetězu. Natahovala jsem se a natahovala, ale stále to nešlo.
"Tak se snaž!" naléhal na mě Doktor.
"No jo, snažím se!" odpověděla jsem mu nevrle. Co si myslí, že asi dělám?! Netrpělivě jsem cukla s rukou. Už mě to natahování ruky přestalo bavit. Málem jsem si vykloubila zápěstí.
Najednou jsem se nějak převážila a omylem jsem tak nějak zezadu spadla na Doktora, tak jsme se oba potopili do toho jezírka. Nutno dodat, že to nebylo nijak zvlášť příjemné. Doktor sebou úporně házel, aby nás dostal nad hladinu.
A nebylo to ani nijak jednoduché, když jsme byli k sobě připoutaní.
Po dlouhém úsilí, se nám podařilo dostat se nad hladinu. Mezitím už jsem byla mírně přiutopená.
"Ty jsi vážně šílená!" usekával Doktor, mezitím co vyplivoval vodu z úst.
"Promiň, to bylo nechtěně..."
"Nechtěně?! A co mi to jako pomůže? To jsi tak nešikovná? Chci po tobě jen jednu věc - vyndat šroubovák z kapsy! A ty s tím naděláš takový cavyky, že nás ještě přiutopíš!"
"Tak si ten šroubovák vytáhni sám! Jak to mám asi udělat s rukama připoutanýma k tělu - a k tobě?!"
"Prostě to udělej!"
Jen jsem si uraženě odfrkla a začala to zkoušet znovu. Po chvíli urputného snažení najednou však Doktor kýchl a převážil se zase on na mě. A byli jsme zase tam, kde jsme byli. Tedy pod vodou.
Ach jo.
O pár minut a několik pokusů dostat se na hladinu později...
"Já-tě-fakt-nesnášim-ty-troubo!" usekávala jsem zase pro změnu já. "Co tě to napadlo kýchat?!"
"Já neovládám, kdy kýchnu!"
"Ale ovládáš, jsi přece ufoun!"
Doktor to už nijak nekomentoval a já to brala jako výzvu k dalším pokusům vytáhnout šroubovák.
O pár spadení do vody, naštvaných pohledů a neslušných výrazů později...
"Ha! Konečně! Mám ho!" vítězoslavně jsem svírala šroubovák v ruce. Nějak se mi podařilo tu ruku natáhnout. Vážně nevím jak, ale podařilo se!
"Super," řekl již unavený Doktor. Koho by taky neunavilo, stálé (a již očekávané) padání do vody. Oba jsme byli mokří až na kost, ale ten potvorný řetěz i po setkání s vodou prostě nepovolil. Ani se nepohnul, svině jedna. "A teď mi ten šroubovák podej."
A už natahoval ruku a já mu už ten šroubovák podávala, ale jak jsme měli oba mokré ruce, šroubovák nám vyklouzl z rukou a spadl do vody.
Doktor mi věnoval velmi, velmi vražedný pohled a jako napovel jsme se oba vrhli do vody ve snaze zachránit šroubovák. Sice to jezírko bylo malé, v průměru asi čtyři metry, ale když se dva lidi, spoutaní zády k sobě, zároveň potopí a každý plave na jinou stranu, tomu se fakt říká nedostatek spolupráce.
Nakonec, po dlouhé době, se Doktorovi podařilo chytit sonický šroubovák na dně jezírka do zubů.
Konečně tím uvolnil řeťěz a ten bezvládně šplouchl do vody. Doktor ho ovšem vytáhl a začal ho sonicovat a něco si u toho mumlat, ale mně bylo všechno v tu chvíli fuk. Doplazila jsem se až na pevninu a tam si lehla do trávy na zem.
Až teprve teď jsem začichala ve vzduchu a ucítila ten smrad. Tomu se fakt říká vůně vesmíru.
Smrdělo to tam jako mrtvá vydra v pokročilejším stádiu rozkladu a k tomu ještě jako plesnivá vajíčka natvrdo.
Po té, co jsem se málem pozvracela z toho smradu, jsem se rozhlédla okolo. Byli jsme v jakési ledové jeskyni, z nepochopitelných důvodů bylo uprostřed to plesnivé jezírko a vedle něj Doktor, stále se snažíc sonicovat řeťěz.
A najednou mi došlo, odkud je ten smrad. Tak smrdím já! Respektive, to jezírko a jak jsem byla v něm omáčená, tak jsem tak smrděla taky.
No fuj.
Nechci hádat, co v tom jezírku tak strašně smrdí. Hrozná byla už představa, že jsme se v tom s Doktorem tak dlouho máchali.
Doktor přestal sonicovat, a flákl sebou na zem. Nejspíš únavou.
"No to je hrůza..." zamumlal.
"Co je?"
"Jsme na planetě Raxacoricofallapatorius."
"A to má být jako hrůza?"
"Samozřejmě! Protože tady žijí Raxacoricofallapatoriané a my jsme jejich nevítanými hosty! Mimochodem, na planetě Raxacoricofallaptorius žijí bestie jménem Baaraddelskekkelliumfatrexius. A ten divný mutant, co je v tom podzemí nebo kde to vlastně bylo, nejspíš chce ukrást TARDIS soudě podle toho, jak ji obhlížel."
Myslím, že na té planetě si asi libují v dlouhých slovech.
"Hele, ty mistře dedukce, byl jsi v bezvědomí, když TARDIS obhlížel!"
Doktor se tajemně usmál, ale neřekl nic.
"Víš, už jsem tady na téhle planetě jednou byl, kdysi dávno s Jackem Harknessem a s -" najednou se zarazil a jeho výraz se změnil z triumfálního na výráz ála štěně, které nedostalo najíst a ještě ho místo toho nakopli.

"Jsi v pořádku?" zeptala jsem se opatrně.
Doktor chvíli zíral do prázdna, zatřepal hlavou jakoby odháněl mouchu a pak teprve odpověděl.
"Nic. Měli bychom jít a najít TARDIS."
"Vážně jsi v pohodě?"
"Jasně." A už se zvedal ze země, když v tom jsme zezadu z jeskyně uslyšeli nějaký křik.
A najednou se k nám zezadu hrnula spousta takových stejných zelených věcí, jako byla ta velká dole, jenomže menší a všichni se s křikem hrnuli na nás. A nejspíš neměly přátelské myšlenky.
"Utíkej!" zakřičel Doktor, chytil mě za zápěstí, čímž mě zvedl ze země a začal mě vláčet za sebou. Takže takhle vypadá útěk před Raxy-cosi-něco...
Nedokážu to vyslovit.
Ani v myšlenkách.
No nic.
A běželi jsme. A nutno dodat, že Doktor má v běhání docela praxi. Ani jednou se nezadýchal a stále běžel a běžel. Zato já jsem vypadala jako kus hadru, když mnou Doktor pořád vláčel.
"Ten řetěz se mi znovu nepodařilo aktivovat, takže nevím, jak se dostaneme zpět k TARDIS!" zakřičel na mě.
Já jsem samozřejmě vůbec nepochopila o čem to mele, takže jsem jen dál běžela. Oběhli jsme nějaký útes a já byla tak unavená, jak to jen šlo. Raxa-něco-něco nás už doháněli.
Najednou jsme se dostali zpět k té jeskyni, ve které jsme byli předtím. Doběhli jsme k tomu jezírku, když v tom najednou pevná půda pod našima nohama už nebyla pevná. Nejdřív jsem si myslela, že padáme znovu do toho jezírka, ale nebylo to tak. Spadli jsme do nějaké jámy.
Všechno mě bolelo, ale pokusila jsem se posadit. Nakonec se mi to podařilo. Rozhlédla jsem se. Ocitli jsme se znovu v té místnosti s tou zelenou zrůdou. Doktor ležel na zemi vedle mě a ta zelená zrůda tam byla taky a právě se na nás otráveně otočila:
"Jaktože jste tu znovu? Co jste vlastně zač?"
Podívala jsem se vzhůru, kde zela ve stropě velká díra, kterou jsme se sem pravděpodobně dostali. Doktor se zvedl ze země a promluvil k té zrůdě:
"Já jsem Doktor a chtěl bych vědět co jste zač vy. Přerostlý Raxacoricofallapatorian?"
Pokolikátý to dlouhý slovo vlastně slyším?!
"Máte pravdu, už jsem se tak velký vylíhl a ostatní Raxacoricofallapatoriané se mě báli, protože jsem jich několik pozabíjel, tak mě uvrhli sem. Jenže pak jste přišli vy, osvobodili mě a díky vám teď můžu odletět v tom stroji!" ukázal ten zelený tvor na TARDIS.
"Cože?! My tě nepustili!" vykřikl Doktor.
"Ale ano!" opáčila zrůdka. "Přišli jste sem, odemčeli mi dveře a pak jste zase zmizeli a pak jste se zase objevili. Nejdřív ta holka a pak vy, Doktore, a poznal jsem, že ten váš stroj má obrovskou sílu a tak jsem vás teleportoval a teď jste zase tady!"
Doktor byl přímé zosobnění zmatenosti.
"Jen musím zjistit, jak se ta budka otvírá," pokračovala ještě zrůda.
"Tam se nedostaneš," prohlásil přesvědčeně Doktor. Zrůda si jen odfrkla a nic neřekla. Doktor využil příležitosti a zvedl mě ze země a rozběhl se k TARDIS. Já ho následovala a než zrůda stačila ještě něco dalšího říct, už otevíral TARDIS a rychle jsme do ní vlezli. Ještě jsme ale slyšeli zrůdu bušit na dveře...
Doktor začal spouštět TARDIS a ta sebou zase začala trhat. Po chvíli to přestalo a Doktor urychleně vyšel ven. Já ho zaraženě následovala. Objevili jsme se na tom samém místě, ale příšera byla dosud zamčená ve vězení.
"Vrátili jsme se v čase o chvíli." otočil se na mě Doktor "Takže naše minulá já sem dorazí až v budoucnosti a když ta věc říkala, že jsme ji osvobodili my, tak je to asi pravda takže-"
"Ehh?" zeptala jsem se ho a podívala se na něj pohledem 'I don't know what you are takling about'
"Prostě ten řetěz uvolníme my!" zalomil Doktor rukama.
"Áha." řekla jsem a sledovala jak svítí svítítkem na řetěz a když se uvolnil, urychleně jsme se oba vydali k TARDIS a zavřeli za sebou. Doktor vydechl úlevou.
"Tak to máme za sebou. Ale teď - Allons-y!"
A začal zase maniakálně mačkat tlačítka a já věděla, že tohleto cestování bude vážně vyčepávající.
KONEC 2. KAPITOLY Následující kapitola>>>

P.S.: Jak se vám líbilo? :D A nezapoměňte na komentáře a hlasování dole v anketě :3
Vaše Scrat
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Kdo si myslíte, že se objeví v další kapitole?

Devátý Doktor
Rose Tyler
Jack Harkness

Komentáře

1 Niky Niky | 20. dubna 2014 v 9:27 | Reagovat

To štěně :( chudák Doktor :D musím říct že mi trochu trvalo než jsem si uvědomila že myslí Rose. Jinak teda Doktor je borec že vyslový to jméno něco těch tentononců :D.

2 LinDa LinDa | Web | 22. dubna 2014 v 16:05 | Reagovat

Myslím, že sa objaví Jack, lebo v tejto kapitole už bol spomínaný :D
Úplne som sa do toho začítala a teším sa na pokračovanie :D
Veľmi sa mi páči, že kapitoly dotváraš svojimi obrázkami a aj nejakými fotkami :D
A pri tejto časti som si spomenula ako som sa kedysi učila názov Raxacoricofallapatorius :D Už ho viem naspämäť a som na to hrdá :D

3 Domi Domi | E-mail | Web | 23. dubna 2014 v 10:08 | Reagovat

veľmi pekne píšeš! :)

4 Sasha Sasha | Web | 24. dubna 2014 v 19:35 | Reagovat

ja dúfam v Jacka! :D (Jackom nič nepokazíš :D)
skvely pribeh! :)

5 Snapeova Snapeova | Web | 27. dubna 2014 v 13:26 | Reagovat

Asi bych té povídce nerozuměla, když jsem nikdy na doktora nekoukala co? :DD :/ Když mě trvá se k věcem dokopat, čeká mě toho moc, a nevím, jestli by mě doktor bavil. Hlavně ani nevím, kde začít, když ono je bůh ví kolik řad a běží to už spoustu let ne? Prostě se v tom nevyznám :D

A hlásím, že se mi konečně povedlo dopsat pro tebe povídku na přání, teď jí budu posílat betě a možná bych jí mohla přidat v tomto nebo v příštím týdnu :)

6 Snapeova Snapeova | Web | 27. dubna 2014 v 15:18 | Reagovat

Ok, díky za info, třeba se mi to povede v létě, ale vůbec nevím, jak to bude s hledáním práce atd, takže radši nic neplánuju :D

7 Yummy^^ Yummy^^ | Web | 27. dubna 2014 v 21:09 | Reagovat

Ten môj smiech keď spadli do toho jazierka :DDD

8 Anna Elizabeth Potter Anna Elizabeth Potter | E-mail | Web | 27. dubna 2014 v 21:14 | Reagovat

Pardon ale já tohle číst asi nebudu, protože se nekoukám a asi ani nechci se koukat na Doctora Who (nebo jak se to píše :D )

9 NeFeReT NeFeReT | Web | 29. dubna 2014 v 13:37 | Reagovat

pekne napísane, veľmi zaujímavo spracovaná poviedka, páči sa mi ako to dopĺňaš tými obrázkami.

10 Scrat Scrat | E-mail | Web | 29. dubna 2014 v 13:45 | Reagovat

[9]: Děkuji :3

11 zuzka zuzka | 1. května 2014 v 9:16 | Reagovat

místo toho psa si měla dát tenhle obrázek:
https://fbcdn-sphotos-c-a.akamaihd.net/hphotos-ak-ash3/t1.0-9/1610084_10154077162110389_8941336364501507738_n.png
to je totiž přesně ten pohled o kterém píšeš :DD

12 Lilly Lilly | Web | 1. května 2014 v 19:47 | Reagovat

Znovu som sa nasmiala, tvoj zmysel pre humor sa mi veľmi páči :D Píš rýchlo ďalej, táto poviedka je asi to jediné, čo mi teraz dokáže zlepšiť náladu :)

13 P.J.S. P.J.S. | 1. května 2014 v 23:35 | Reagovat

FANTASTIC! ABSOLUTELY FANTASTIC!! :)) teším sa na dalši diel :3 Allons-y!

14 Lucy Lux Lucy Lux | 9. května 2014 v 11:49 | Reagovat

ja mám dosť z teba, moja drahá Scrattie :-D ja som sa tak dobre nasmiala až som takmer praskla a chytila amok smiechu (to by som nechcela aby si to zažila :-D )... kokos, ty nechceš písať scenáre DW?? :-D  (v daleké a vzdálené budoucnosti :-D )a tie obrázky :3 mám ťa chuť ťa ne zabiť tak trošku lebo ptm sa škerím jak debílek :-D :3 dúfam, že nová časť pribudne veľmi rýchlo :-)

15 Lucy Lux Lucy Lux | 9. května 2014 v 11:51 | Reagovat

len  ma tak napadlo.. prečo nemáme spriatelené blogy?? :-D

16 Scrat Scrat | E-mail | Web | 9. května 2014 v 16:49 | Reagovat

[15]: Tak to fakt netuším :-D ale mohly bysme, ne? :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PRAVIDLA PŘIDÁVÁNÍ KOMENTÁŘŮ:
1. Napíšete svůj názor slušně.
2. Nebudete psát sprostá slova.
3. Nebudete sem dávat reklamy, pokud to nepíšete pod článek speciálně pro reklamy (TADY.)
4. Nepište pod články nic, co s nimi nesouvisí, na to máte článek (odkaz o dva řádky výše.)
NEZNALOST PRAVIDEL NEOMLOUVÁ A POKUD JE PORUŠÍTE, MÁTE TU ZABLOKOVANÝ PŘÍSTUP!


IKONKY:

A zase se vraťte!