Blog je opět v provozu! (30.6)

R.I.P. Felix († 15.1.2015)

30. ledna 2015 v 14:38 | Scrat |  Kecy v kleci
Zdravím,
tenhle článek jsem odkládala dlouho. Moc dlouho. Byla jsem totiž smutná a bála jsem se, že když začnu psát, můj smutek se prouhloubí. Je to tak. Dne 15.1.2015 můj králíček Felix zemřel.
EDIT: Už to mám dlouho rozepsané a prakticky celej leden je u mě úplně naprd, takže nestíhám jít pomalu ani na počítač, taky proto to bylo tak dlouho.
Rozhodla jsem se uctít jeho památku tím, že sepíšu článek o jeho životě a mých vzpomínkách na něj. A jak to všechno skončilo...

Bylo mi asi pět nebo šest let, když má o dva roky starší sestra dostala ke svému prvnímu vysvědčení králíčka. Bylo to zakrslé plemeno, byl šedě zbarvený, ale i tak trochu bíle a černě flekatý. Sestra nám hnedka vyprávěla, jak si ho byla vybrat a jak ho ti ostatní králíci utlačovali. Bylo to ještě mládě a zdál se nám hrozně roztomilý a taky že byl. Všechny tři sestry jsme byly poučeny o tom, jak se o něj máme starat a hned na to už králíček bydlel v kleci pod schody na půdu.
Za pár dní se ovšem musel přestěhovat do mezi-patra, (máme dům, takže prostě na chodbu před byt naší rodiny, (ve zbytku bytů bydlí babičky a děda).) jelikož v noci dělal hrozný rámus, navíc mu v kožíšku bylo uvnitř moc teplo.
Pojmenovali jsme ho Felix podle kresleného, plyšového Felixe z knížky a seriálu, později ho starší sestra přejmenovala na jméno Phillip Felix Anderson, ale to bylo spíš ze srandy, aby to znělo vznešeně, pořád to byl pro nás Felix, někdy jsme mu zkráceně říkaly Fel.
My sestry jsme ho přímo zaujatě sledovaly a počítaly každý bobek, který vykadil, prostě to bylo super. Kydání měla na starost máma, protože když jsme se do toho pustily my, omylem jsme vždy vysypaly většinu pilin na zem. Na jídlo jsme mu dávaly králičí granulky MENU (vlastně jen značka těch prvních nesla název MENU, ale pak už se to u nás nějak zažilo a i když jsme koupili granulky co se jmenovaly jinak, bylo to prostě MENU.), usušené chleby, seno, někdy mrkev nebo okurek a na hryzání měl větev z jabloně, aby se mu obrušovaly zuby.
Jelikož máme vlastní zahradu, kdykoli bylo hezky, vypustily jsme ho na ni aby se mohl proběhnout, ale on spíš stál někde v koutku a žvýkal trávu. Někdy se nám tam i ztratil - zalezl do keříku nebo kapradí, to byla potom sranda ho vytahovat! :D Párkrát jsme ho vypustily i do obýváku, ale vždycky zalezl za sedačku a začal tam přehryzávat kabely :/
Ano, někdy jsme se k němu nechovaly zrovna hezky. Když mě hryznul nebo poškrábal (nerad se nechal chovat, někdy byl i agresivní), nadávala jsem mu, ale stalo se to možná tak maximálně pětkrát. Nebo když jsme ho ze srandy vozily na plastovém dětském vozíčku po zahradě. Ale byly jsme děti!
Naše babička má fenu stejně starou jako byl Felix. Jednou jsme se je pokoušeli seznámit, jenže ona strašně kňourala a pořád si ho přisouvala k sobě, pak jsme zjistili, že ona moc touží po mláďátku a myslela si, že je to její dítě, ale Fel se jí strašně bál a utíkal před ní, takže jsme je potom už nedávali nikdy do jedné místnosti, protože byl Felix po tom setkání vystresovaný a babiččina fenka smutná, že jsme jí vzali její "dítě".
Kromě naší zahrady navštěvoval samozřejmě i veterináře, občas byl i naočkovaný atd. Jednou jsme ho ale dokonce i vzali ven, na louku. Samozřejmě jsme ho tam hlídali, aby něco špatného nesnědl. Bylo to vlastně jednou jedinkrát, když byl mimo naši zahradu, náš byt, klec a mimo veterináře.
Ti, co můj blog sledují déle si mohou pamatovat na některé články s ním, Můj králíček (tehdy jsem ještě moc neuměla psát, ehm) a Jarní fotky 2014, to už myslím někteří pamatujete. Hodně jeho fotek je i na mém instagramu. Teď, když jsem se na ty fotky znovu podívala, je mi moc smutno, od Felixovy smrti už uběhl týden a den a já jsem pořád tak smutná :'( (EDIT: Už je to dýl, ale prostě mi to napsání trvalo dlouho, no.) Ne pořád, ale když jen prochází okolo místa, kde míval klec tak ano :'(
Staraly jsme se o něj všechny tři sestry. Ta nejstarší ho kydala (i když to častěji dělala máma), já mu vyměňovala vodu a mladší sestra se se mnou střídala v dávání jídla. Seno měl vždycky, menu jsme mu dávaly obě zhruba každý druhý den a občas dostal i usušený chleba nebo čerstvou zeleninu. Když jsem procházela v mezi-patře, vždycky se nahrnul ke dvířkám klece a hopsal aby dal najevo, že má hlad a i když třeba už jídlo dostal předtím od sestry, neodolala jsem a dala jsem mu znova, protože vypadalo, že má zase hlad, byl trošku tlustší, no. Mladší sestra ale vždycky chtěla kočku, tak Fela ze začátku moc nemusela, ale stejně ho pak měla ráda.
Vzpomínám si na několik mých zápisů do deníku o něm, kreslila jsem ho tam... Starší sestra dokonce založila sešit, kde podrobně kreslila jak se čistí atd.
(Ta divná věc na obrázku, co má Fel v uchu byl takovej divnej bolák, kterej měl když už jsme ho přivezli. Později ale zmizel. Mimochodem, omlouvám se za ty hrubky v tom zápisu vedle. Snad mě omlouvá, že mi bylo šest.)
V roce 2012 jsme mu začaly s mladší sestrou psát jeho deník, jakože z jeho pohledu. Myslím, že jsme v tom vydržely někde do začátku roku 2013, pamatuji se, že jsme měly v jeho krabici i speciální pastelky na ten jeho deník a speciální nůžky na stříhání obalů MENU. Možná to zní divně, ale dokonce jsme do jeho deníku lepili jeho chlupy a ustříhané drápky.
Rok 2012 byl docela zlom ve Felixově životě. Jednou, když běhal na zahradě, jsme si všimli, že má jedno varle mnohem větší než to druhé, tak jsme ho odvezli k doktorovi a zjistili, že má na jednom nádor. Rozhodli jsme se pro kastrační operaci. Tehdy jsme se hrozně báli, že nám zemře, byla jsem z toho popravdě dost ve stresu, naštěstí vše dopadlo dobře a Felix to přežil ve zdraví.
V letošním školním roce jsem o Felovi udělala film do školy, do biologie s názvem Králík domácí. Sklidilo to docela úspěch, dala jsem si s tím moc práce, bohužel vám to neukážu, protože jsem to dabovala vlastním hlasem.
Ano, byly i doby, kdy jsme se ke králíčkovi nechovali moc hezky. Mladší sestra se ho pokoušela naučit chodit do schodů - ano, povedlo se jí to, ale jemu se to asi nelíbilo. Taky jsme mu šily oblečky a oblékaly ho, bylo to hrozný co jsme mu dělaly, ale nikdy jsme mu tím nechtěly ublížit.
Ve středu 14. ledna mi mladší sestra psala, že je Felovi nějak špatně, tak jsem rychle dorazila domů. On tam seděl v kleci, měl přivřené oči, nechtěl jídlo a jen tam tak seděl a nehýbal se. Tak jsme my tři sestry vyrazily k veterináři a nesly si ho v přepravce. Veterinář nám řekl, že má nafouklý žaludek a že mu moc šancí nedává. předepsal nám nějaké léky, které se mají dávat třikrát denně, takové kapky. Večer jsme mu je daly, ale Felix už byl celý pohublý, na to, že byl po většinu života docela tlustý a pořád tam tak jen ležel a nehýbal se.
Ráno 15.ledna jsme mu kapky daly znova, ale už bylo vidět, že je na tom špatně, hlavu měl úplně zakloněnou a když jsem se vrátila odpoledne ze školy, babička a sestra mi oznámily, že před půl hodinou zemřel. Na druhou stranu jsme už nežily ve strachu, že se mu něco stane, ty poslední dny byly nejhorší a aspoň se už netrápil. Sestra mi říkala, že byla u jeho klece (kterou jsme mezitím přenesly k babičce do obýváku, aby ho hlídala) a že tam pořád ležel a pak zjistila, že nedýchá.
Děda mu na zahradě vykopal hrob, všichni jsme to obrečeli a byli z toho ještě dlouho smutní. Uložili jsme ho do krabice a pak jsme hrob zasypali a dali na něj květiny.
Já si nemyslím, že by zemřel na nafouklý žaludek. Narodil se v 15. května 2007 a zemřel 15 ledna 2015. Bylo mu necelých osm let. Už byl docela starý a myslím, že teď se hlavně netrápí. Felix symbolizoval mé dětství, strávili jsme s ním skvělé chvilky a já doufám, že odpočívá v pokoji. Jediné, co mě trápí je, že dny předtím (podnělí a úterý) byl úplně normální, ale já jsem měla moc starostí už předtím a tak jsem mu nedávala ty dva dny jídlo a místo mě to dělala mladší sestra. Trápí mě, že jsme s ním ani pořádně neoslavili Vánoce, jen na Silvestra jsem se s ním chtěla vyfotit, ale máma mě zahnala do bytu. Vadí mi, že jsem si s ním poslední chvíle neužila, proto myslete na to, že nikdo tu nebude věčně a tak nezanedbávejte své prarodiče ani nikoho, kdo by od vás mohl brzy odejít.
Na závěr - myslím, že měl Felix dobrý život, chovaly jsme se k němu jakž takž hezky, patřil prostě do naší rodiny a já na něj nikdy nezapomenu. Moc mi chybí :'( Mám tě ráda, Fele, odpočívej v pokoji!
Vaše Scrat
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Storycollector Storycollector | 30. ledna 2015 v 15:39 | Reagovat

Vím, že je ti teď smutně, ale právě proto nezapomeň, co hezkého jste spolu prožili a co tě případně naučil. Co se dá dělat, zvířátka nevydrží tak dlouho jako lidé, ale já věřím, že ta pravá cena života je v jeho kvalitě a pokud ses o něj starala a měli jste se rádi, pak měl dobrý život. Ať je ti země lehká, ušáčku.

2 Stencee Stencee | E-mail | Web | 30. ledna 2015 v 16:20 | Reagovat

To je mi strašně líto. Já jsem měla kdysi morče, Filipa, ke kterému jsem ale neměla žádný vztah, proto jsem to nějak neřešila, když umřel. Ale teď mám kocoura a strašně se bojím, že se mu něco stane... Ale je ještě mladý, takže by tu měl minimálně deset let být. Každopádně Ti držím palce, ať se dáš rychle dohromady. Určitě to není lehké, když zmizí ze života člen rodiny. :(

3 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 30. ledna 2015 v 18:28 | Reagovat

Při čtení jsem se rozbrečela. :') :'(
Je mi to moc líto, taky mi kdysi umřel náš první křeček a další den jsme měli ve škole karneval a já si ho vůbec neužila...
Ať odpočívá v pokoji. :(

4 CherryPie CherryPie | E-mail | Web | 31. ledna 2015 v 9:15 | Reagovat

To je mi ale líto :( Asi dokážu pochopit jak ti je

5 Lucy Lucy | Web | 31. ledna 2015 v 22:19 | Reagovat

R.I.P. Fel :( :( je mi to fakt ľúto... sama si neviem predstaviť, že by ma moja Bibi (mačka) mala opustiť, pričom aj ona má už vyše 7 rokov a viem, že tu nebude navždy :/a preto sa snažím mať s ňou najlepší "vzťah" :-)
dúfam, že sa po čase všetok ten smútok zmierni aj možno vďaka tomu, že máš blog a na ňom mnohých, ktorým na tebe záleží :-)

6 Niky Niky | 31. ledna 2015 v 23:24 | Reagovat

Ou tak to je mi vážně líto :c. Odpočívej v pokoji Felixy. Byl to vážně rozkošný králíček :). A alespoň už se netrápil. Hlavně nikdy nezapomínej na to jakou lásku a radost vám všem dával, za to že jste mu svou lásku dávali. Čas zahojí všechny rány, a dobré vzpomínky zůstanou :).

7 Anie Anie | 1. února 2015 v 17:25 | Reagovat

To je mi vážně moc líto :(, doufám, že smutek brzy pomine a zbydou ti jen pěkné vzpomínky na to, co jsi s Felixem prožila.

8 Plačící anděl Plačící anděl | Web | 1. února 2015 v 19:24 | Reagovat

Chudáček Fel. Měl ale hezký život, naučil se přece chodit po schodech a měli jste ho všichni rádi, takže ti ho rozhodně nemusí být líto. Doufám, že už se tím se sestrama tolik netrápíte.
Když mi umřelo morče, taky to bylo hodně smutný, ale neměla jsem ho tak dlouho jako vy Felixe. Teď doufám, že můj pejsek bude žít ještě dlouho. Měj se líp. :)

9 teryna teryna | 3. února 2015 v 17:25 | Reagovat

Je mi to moc, líto... je pěkné že ho máš tak ráda, snad už je mu teď dobře.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PRAVIDLA PŘIDÁVÁNÍ KOMENTÁŘŮ:
1. Napíšete svůj názor slušně.
2. Nebudete psát sprostá slova.
3. Nebudete sem dávat reklamy, pokud to nepíšete pod článek speciálně pro reklamy (TADY.)
4. Nepište pod články nic, co s nimi nesouvisí, na to máte článek (odkaz o dva řádky výše.)
NEZNALOST PRAVIDEL NEOMLOUVÁ A POKUD JE PORUŠÍTE, MÁTE TU ZABLOKOVANÝ PŘÍSTUP!


IKONKY:

A zase se vraťte!