Blog je opět v provozu! (30.6)

Duben 2015

Blogerské začátky

30. dubna 2015 v 22:47 | Scrat |  Úvahy
Zdravím!
Kdo někdy začínal s psaním ví, jak moc těžké je zezačátku vystihnout celou tu atmosféru a vůbec i všechno ostatní. Respekt má u mě ten, kdo dokáže zapnout počítač, otevřít word a hned napoprvé naťukat do klávesnice ta správná slova ve správném pořadí. (Ano, opravdu mi chvíli trvalo, než jsem se rozhodla použít slovo naťukat, ne naklepat, napsat ani vyťukat, ani bůh ví co, i tahleta věta mi dává zabrat, vlastně ani nevím, jak ji zakončit, tak tam přidám trojtečku pro větší efekt...)
Každopádně, pokud se pohybujete v prostředí blogerů nebo jiných pisálků, ať už zmíněných začínajících, nebo již pokročilejších, každý vám, pokud se ho zeptáte, poví, jak složité a nejisté byly jeho začátky.
("Aktivní psaní je vážně fuška,
to vám poví i Láďa Hruška!"
Eh.. asi bych se vážně měla přestat snažit rýmovat, ehm...)
Představte si, nebo se zkuste vžít do malého rozklepaného človíčka, který najednou zjistil, že existuje něco jako word a pokouší se na papír (byť elektronický) nanést nějaká slova, co mají dávat smysl. Samozřejmě se to hned napoprvé nepovede a následující zmuchlané papíry a soubory v koši počítače ani nemusím zmiňovat - aby člověk dosáhl jakéhož takéhož výsledku, musí trénovat, tentokrát by měla být Mrzimorská píle namístě. Jsou tací, kteří s tím hned po prvním neúspěchu fláknou, ale pak jsou tu tací, kteří vytrvají až do zdárného výsledku.
Nejdřív si ale samozřejmě musí projít vším možným, od gramatiky po zápletku a tak různě. Pak vznikají slova jako GDIŠ (teď mi to zní jak zkratka z názvu nějaké nemoci), u kterých až po bližším prozkoumání člověk pochopí, jaké slovo tím jako bylo původně míněno a jiné podobné exempáře. Zrovna tohle slovo napsala jedna nejmenovaná slečna (Ok no, byla jsem to já. Ale na svou obranu musím uvést, že mi bylo osm a tohle byl jeden z mých prvních pokusů ve wordu! Teď už takoví překleoy a chyby v gramatyce vúbec nedělám!!) a tady je hned jasně vidět, jak to asi všechno začínalo. Malá holčička přijde k rodičům: "Tatíí, můžu si na chvíli pučit počítač?", otevře si word a už to jede. Nebo spíše nejede. Každou klávesu hledá asi svě minuty a jak ji najde, vítězoslavně zajásá, s radostí ji jedním prstem pečlivě zmáčkne a rychle obrací oči k obrazovce na své nově vznikající "dílo".
No nezačínali takhle autoři světových bestsellerů? Máte pravdu. Ne. Takhle začínala jedna dosud pubertální blogerka Scrat. A nejspíš jí to dosud zůstalo. Ale vraťme se k příběhu, ehm...
A jak tak píše tím jedním prstem (Náhodou, od té doby jsem pokročila neboť nepíšu jedním, ale dvěma prsty! Já se psaní všemi deseti snad nikdy nenaučím, na to jsem moc líná :D É, co že jsem to tam předtím psala o té píli? No, aspoň už vím, proč patřím do Havraspáru a proč nejsem dosud spisovatelka :-) ), pomalu vzniká prvotinkové dílo o... o... o ničem. Ano, přesně tak. Ale kdo z vás psal ve svých začátcích o něčem, hm? No a jak má radost, jak se jí povedlo dopsat své první "dílko", celá šťastná se to pokusí vytisknout (přičemž se tím jedním prstem samozřejmě nechtěně překlepne, vytiskne to asi dvanáctkrát (toť k nesmírné radosti rodičů, kteří celou tu srandu vlastně platí,) a tím vyčerpá celý toner) a s již fyzickým a fyzicky vytisklým papírem s již výše zmíněnou slátaninou běží za rodiči ukázat jim, co vytvořila. A hned po slovech chvály "Ty jsi ale šikovná" a "To je ale moc pěkný" si rodiče potajmu vymění vyděšeno-nechápavé pohledy jakože "o-čemže-to-má-jako-bejt", malá Scrat hrdě prohlásí:
"Až budu velká, budu spisovatelkou!"
-Scrat, která vlastně tehdy ještě nebyla Scrat, v roce 2009, netušíc, že skončí jako blogerka a jednou se bude tomuto počinu, ve stále ještě nezralém věku, ale s pocitem, že si může dovolit přece cokoli, svým článkem posmívat, (no jo, život je krutý, holka) vyřkla tuto osudnou větu právě v tom roce 2009, no a už jsem se do toho zase ňák zamotala, tak zase přidám trojtečku pro větší efekt a aby to vypadalo, že to má nějakou tu pointu i když nemá... (Mimochdodem, všimli jste si, že tuto techniku užívám celkem často, zvláště v mých povídkách? Myslím tu techniku "nevím co dodat, přidám tam trojtečku...". Do háje, to je fakt chytrý, musím si to nechat patentovat, když už jsem vám prozradila svůj tajný vynález!)
Kupodivu, tenhle "sen" mi zůstal dodnes, ehm furt jsem takovej naivní snílek, jejíž sny jsou těmi léty zkušeností (je mi 14, ha ha ha) protkány pesimismem a dávkou ironie, které se snaží obtiskovávat do svých článků (nutno dodat, že jí to moc nejde stejně jako skloňování slova "obtisknout" nebo snad "obtiskovat" ?! ) a takhle nějak se to vyvinulo do dneška, změnila jsem spoustu názorů a snažila se poučit ze spousta chyb (někdy i neúspěšně, no :) ...). Hodně lidí mě podporovalo, ("Ten tvůj článek o feminismu má v sobě namačkané spousty myšlenek, ale nějak se nemůžu dobrat té pointy..." "Hele, já tady bojuju za rovnoprávnost, mami!!") ale většinu cesty jsem si musela projít sama. Nu, jsem tady. V osmi letech jsem samozřejmě netušila, kam až se to vyvine, ani že své první dílko nemůžu ukázat ani svým nejbližším, (taková to byla slanina slátanina), natož že bych ho vydala, ale stále se snažím vyvíjet a zlepšovat a tohle není ještě ani zdaleka konec mé cesty. Ano, mé povídky nejsou dokonalé, (když pomyslím, co z sr*čky se dá najít v mém blgovém archivu :D Ale nechám to tam jako důkaz mého (ne)pokroku...) a pořád mám co zleošovat (třeba překlepy, že) a proto jsem ráda za každého, kdo (slušně) vyjádří svůj názor a pomůže mi se ještě více zlepšit.
Abych se nějak dobrala k pointě, když si prohlížím blogy ostatních a narazím na někoho, kdo začíná, s úsměvem si zavzpomínám na staré časy a na to, že jsem kdysi taky tak nějak začínala a jak jsem s třířádkovým článkem "Tak ahoj tak ahoj" a s větou "Tak už konečně mám blog." odstartovala nepopsatelný kolotoč, který navždycky změnil můj život a bez něhož bych teď nejspíš stále nebyla nikým stejně jako v těch osmi letech.
Avšak nyní jsem někým. Já jsem Scrat a tímto přeji všem začínajícím blogerkám a blogerům hodně zdaru v psaní! Je to velmi užitečný a zdravý koníček a pomůže vám to nejen v rozvinutí vaší fantazie. Věřte mi, takhle - jako vy - jsme začínali my všichni (i když si to někteří nechtějí přiznat) a pokud vytrváte a poučíte se ze svých chyb, uvidíte, že to přinese své ovoce. Ne všechny komentáře budou pěkné a ne vždycky vás budou lidi podporovat a respektovat a taky samozřejmě nemůžete očekávat, že se hned váš první článek dostane na titulku, ale jednou to možná dotáhnete dál, než ti, co vás od toho zrazovali.
Přeji pěkný den,
Vaše Scrat

!!ASDFGHJKL!! - aneb já jako blog dne?

27. dubna 2015 v 15:28 | Scrat |  Kecy v kleci
Zdravím!
Asi jsem natvrdlá. Fakt!
Normálě jsem jako obvykle otevřela hlavní stránku blog.cz a tam na mě vybaflo nové TT - "Nemožná dívka", které jsem navrhla já!
Byla jsem z toho fat překvapená a dost mi to zvedlo náladu - je to už potřetí, co tu bylo TT ode mě - Černá ovce, Hlasy v hlavě a teď Nemožná dívka.
Pro objasnění nezasvěceným - ano, je to narážka na DW :D Já si to neodpustím, prostě ne :D
No, tak jsem s rozhodla, že na to něco napíšu (jen nevím, jestli sem nebo na WW), ale až později v tomto týdnu.
Nicméně, jak jsem přestala pobíhat po baráku s nesouvislým křikem "clara - nemožná dívka - téma týdne - já - já - já!!", jsem se vrátila na titulku a jak se to tam tak pomalililinku načítalo, mihlo se mi cosi zelenýho kolem očí. Já na to takový "wat? to byl můj dess?" A PAK JSEM TO UVIDĚLA!
Normálně, já byla v pátek jako blog dne! OMGASDFGHJKL! CFBKAJFBUDJKBGFKFBKDJSFDBKJDVDVFNM
↑To byl průchod mých emocí, mimochodem.
Ano, možná se vám to zdá divné, že tak šílím, jenomže mým snem bylo vžycky dostat se na titulku ať už s článkem nebo samotným blogem a ono se to podařilo! Ani nevím, čím jsem si to zasoužila, ale rozhodně jsem za to ráda. Chápete? Já a na titulce? To jsem si nikdy nedokázala ani ve snu představit! :D
A proč že jsem natvrdlá? Inu, došlo mi to až teď! Já totiž většinou na titulce prohlížím hlavně články :D No nic, je mi nesmírnou ctí, že jsem se tam dostala a že Standa ví, že existuju :D (No co, je to pro mě, takovou blogerskou nulu, fakt šok!)
Vaše Scrat

Srdce z kovu

19. dubna 2015 v 16:20 | Scrat |  Poezie
Zdravím!
Je trochu zvláštní, že už je to dlouho, co jsem psala nějakou báseň. No, přijde mi, že se teď spíš zaměřuji na psaní povídek a normálních článků než na poezii, dřív to byla jedna báseň za druhou, (většina, ale byly beztak shity, takže jsem to nezveřejnila :P) ale teď...
No, každopádně jsem ze sebe dostala konečně novou báseň. Ano, opět Kybertéma. Užijte si to.

Proč to neumím?

18. dubna 2015 v 16:56 | Scrat
POZN. Omlouvám se, ale tenhle článek jsem si kvůli současnému TT nemohla odpustit.
Zdravím!
Kdybyste se mě zeptali na mou nejoblíbenější postavu z Harryho Pottera, odpověděla bych jednoznačně. Lenka Láskorádová mi ze všeho nejdřívě totiž připomínala mě, tudíž jsem s ní automaticky sympatizovala. Byla exot stejně jako já, pro ostatní spolužáky jednoduše divná. Jenže, pak jsem objevila základní rozdíl mezi mnou a Lenkou.
"Jen se smějte" jakoby říkala pohledem flegmaticky všem, když se jí posmívali, když jí říkali "Lenka Střelenka" a když se jí smáli za zády.
Já jsem tohle nedokázala a tohle byl důvod, proč jsem ji tak obdivovala.
Totiž, vždycky jsem byla celkem křehká osoba a každá sebemenší poznámka mě ranila. Po zažití šikany jsem si myslela, že to, co mě nezabilo, mě posílilo. Ve skutečnosti to bylo naopak a místo toho, abych poznámky na mou osobu ignorovala, začala jsem si brát osobně úplně všechno a jakékoli šeptání jsem brala jako pomlouvání mě, jakýkoli smích za posměch mířený na mě. (Sice už nebrečím tolik, jako dřív a pomluvy mi nevadí, ale vadí mi smích a stejně mám na sobě tu nálepku "ubrečené") a navíc jsem při každém setkání se svými bývalými šikanéry zažívala ten nejhorší pocit vůbec.
Ptám se sama sebe. Proč zrovna já? Proč jsem to odnesla já? Proč mě matikářka zas a znova vyvolává k tabuli, aby se mi mohla posmívat, aby mě buzerovala s cílem mě rozbrečet? (V článku "Má školní léta" to stěžování nebylo opravdu do větru. Chápu, že mi řekne, když jsem něco udělala špatně, ale posmívání se je psychická šikana. Od učitelky? Jako fakt?!) Naposled jsem jí tu radost neudělala a s prázdným výrazem poslouchala kecy typu, že nezvládnu příjmačky, že jsem nepraktická a že hnedka nedělám, co se mi řekne. A ano, opravdu mi tuto přednášku dělala matikářka (jinak řečeno napůl žena, napůl hyena). Po hodině jsem s prázdým kybervýrazem opustila třídu, vpadla na záchod a dopřála si desetiminutový záchvat, čímž na mě dolehl i starý smutek spojený s odchodem strašně hodné paní učitelky z češtiny, která odešla v šesté třídě. Ta současná není špatná, ale ta původní mi moc chybí. No a do třetice všeho dobrého, vzpomněla jsem si na svou jedinou a nejlepší kamarádku, jak loni odešla na gympl, jak mě v minulosti dokázala vysekat ze všeho možného a nyní se s tím vším potýkám sama a v současné době je na mě naštvaná, protože zjistila, že neoslovuju lidi jménem (včetně jí). Já za to nemůžu, že jsem totálně asociální člověk, neoslovuju jménem skoro žádný lidi a nevím proč!
Nesnáším společnost, nedovedu se bavit mezi lidma! A víte co? Je mi to jedno! Budu tam, kde jsem šťastná! Nebudu se přetvařovat! TEČKA.
-minutka na uklidnění-
-nádechvýdech, nádechvýdech-
-pokračujeme v příběhu-
No, a jak jsem přišla do angličtiny, bylo poznat, že jsem brečela. Bylo mi to fuk, naštěstí mám hodnou učitelku, která poznala, že v tomhle stavu nevydám ani hlásku bez dalšího záchvatu a tak mě nevyvolávala.
Ale co mě na týhle věci štve nejvíc? Nic se nezměnilo! Je to furt stejný a ještě horší, štve mě, že píšu další článek o škole, když to bez ironie nemá tu šťávu, ale já prostě nemám na nic náladu. Nechci, abyste mě litovali, protože spousta věcí je i lepší, mám nějaké sebevědomí a sebejistotu, ale stejně jsem se nezbavila šikany od učitelů, od spolužáků a nabalila se na to paranoia a nenávist, které za sebe tahám jak kouli. Budu se s tím muset naučit žít, ale není to příjemná věc, ale nejsem psychicky nemocná, nemám "skutečné" deprese, takže si podle psycholožky nemám na co stěžovat. Teď si dovolím mírné ironické pousmání, jelikož v kritériích školní psycholožky asi nikdo nedopsal "schopnost empatie" :) Taky mě štve, že tu bude strašit další stěžovací článek. Takže ne, nechci lítost, spíš mě samotné je líto, že nedokážu to, co Lenka, že nejsem tak docela jako ona. Možná to jednoho dne dokážu, budu umět se na to dívat líp, když se to nedá změnit... Tak si to nasvičíme elektronicky:
"Jen se mi smějte, stojím za tucet takových, jako vy!" *výmluvný pohled za strašibrýlemi*
Vaše Scrat

(APH) God jul (Hetalia - SuFin - FF)

15. dubna 2015 v 11:06 | Scrat |  Ostatní drabble a jednorázovky
Zdravím!
Pokračuji s přidáváním svých Hetalia FF. Tentokrát na pár SuFin.
Postavy: Švédsko - Berwald Oxenstierna, Finsko - Tino Väinämöinen (ani se to nepokoušejte vyslovit, jste předem odsouzeni k neúspěhu :D )
Pár: SuFin
Pozn.: God Jul - Švédsky Veselé Vánoce.

Kreslím LOTR a Hobit fanarty 2

13. dubna 2015 v 9:02 | Scrat |  Tvorba
Zdravím!
Už je to dlouho, co jsem naposled přidala něco hobitího, mám sice teď rozepsané nějaké články s PP, dokonce i povídky, jenže teď jsem se v nich nějak sekla, snad to dokončím a omlouvám se, že teď to byla taková hobití odmlka. Snad to napravím, no. Takže teď přidávám nějaké další fanarty. Kdo sleduje můj instagram, asi některé z nich zahlédl.

Má školní léta

10. dubna 2015 v 17:09 | Scrat
Zdravím!
Již dlouho jsem nepsala na téma týdne. Původně jsem nechtěla psát ani na současné "mučení povoleno", ale nakonec mě napadlo menší ironické povídání o škole, která je pro většinu lidí mučením, ovšem jak to mám já...?

#CutForZayn

9. dubna 2015 v 17:54 | Scrat |  Úvahy
Zdravim lidi,
vítejte na mým blogu, kde se naprosto nepřirozeně naseru nad něčím, nad čím by ostatní jenom mávli rukou. Dneska se s váma budu bavit o… počkat!
A sakra…
Kopíruju Martina Rotu, že?
No dobře, to vynechme…
Ignorujte to!
(ACHTUNG! V Celém článku můžete najít fotky pořezaných directionerských praciček!)

Hipsterská pohádka

4. dubna 2015 v 20:01 | Scrat |  Vlastní jednorázovky
Zdravím!
Jak jste si mohli všimnout, je to už dávno, co jsem přidala něco z vlastní tvorby. Tahle blbost mě napadla dnes odpoledne a je to vlastně parodie na takovou tu klasickou pohádku - princ šel do světa a zachránil princeznu od draka, ovšem co by se stalo, kdyby to byl hipster? :D Omlouvám se, pokud je to moc debilní (vy hipsteři to neberte jako urážku), ale vážně to bylo myšleno jako parodie :D
(A ještě se omlouvám, že jsem si vypůjčila postavu Šmaka (nebo spíš jeho jméno), ale jinak to bohužel nešlo :D )
Vaše Scrat
PRAVIDLA PŘIDÁVÁNÍ KOMENTÁŘŮ:
1. Napíšete svůj názor slušně.
2. Nebudete psát sprostá slova.
3. Nebudete sem dávat reklamy, pokud to nepíšete pod článek speciálně pro reklamy (TADY.)
4. Nepište pod články nic, co s nimi nesouvisí, na to máte článek (odkaz o dva řádky výše.)
NEZNALOST PRAVIDEL NEOMLOUVÁ A POKUD JE PORUŠÍTE, MÁTE TU ZABLOKOVANÝ PŘÍSTUP!


IKONKY:

A zase se vraťte!