Blog je opět v provozu! (30.6)

Blogerské začátky

30. dubna 2015 v 22:47 | Scrat |  Úvahy
Zdravím!
Kdo někdy začínal s psaním ví, jak moc těžké je zezačátku vystihnout celou tu atmosféru a vůbec i všechno ostatní. Respekt má u mě ten, kdo dokáže zapnout počítač, otevřít word a hned napoprvé naťukat do klávesnice ta správná slova ve správném pořadí. (Ano, opravdu mi chvíli trvalo, než jsem se rozhodla použít slovo naťukat, ne naklepat, napsat ani vyťukat, ani bůh ví co, i tahleta věta mi dává zabrat, vlastně ani nevím, jak ji zakončit, tak tam přidám trojtečku pro větší efekt...)
Každopádně, pokud se pohybujete v prostředí blogerů nebo jiných pisálků, ať už zmíněných začínajících, nebo již pokročilejších, každý vám, pokud se ho zeptáte, poví, jak složité a nejisté byly jeho začátky.
("Aktivní psaní je vážně fuška,
to vám poví i Láďa Hruška!"
Eh.. asi bych se vážně měla přestat snažit rýmovat, ehm...)
Představte si, nebo se zkuste vžít do malého rozklepaného človíčka, který najednou zjistil, že existuje něco jako word a pokouší se na papír (byť elektronický) nanést nějaká slova, co mají dávat smysl. Samozřejmě se to hned napoprvé nepovede a následující zmuchlané papíry a soubory v koši počítače ani nemusím zmiňovat - aby člověk dosáhl jakéhož takéhož výsledku, musí trénovat, tentokrát by měla být Mrzimorská píle namístě. Jsou tací, kteří s tím hned po prvním neúspěchu fláknou, ale pak jsou tu tací, kteří vytrvají až do zdárného výsledku.
Nejdřív si ale samozřejmě musí projít vším možným, od gramatiky po zápletku a tak různě. Pak vznikají slova jako GDIŠ (teď mi to zní jak zkratka z názvu nějaké nemoci), u kterých až po bližším prozkoumání člověk pochopí, jaké slovo tím jako bylo původně míněno a jiné podobné exempáře. Zrovna tohle slovo napsala jedna nejmenovaná slečna (Ok no, byla jsem to já. Ale na svou obranu musím uvést, že mi bylo osm a tohle byl jeden z mých prvních pokusů ve wordu! Teď už takoví překleoy a chyby v gramatyce vúbec nedělám!!) a tady je hned jasně vidět, jak to asi všechno začínalo. Malá holčička přijde k rodičům: "Tatíí, můžu si na chvíli pučit počítač?", otevře si word a už to jede. Nebo spíše nejede. Každou klávesu hledá asi svě minuty a jak ji najde, vítězoslavně zajásá, s radostí ji jedním prstem pečlivě zmáčkne a rychle obrací oči k obrazovce na své nově vznikající "dílo".
No nezačínali takhle autoři světových bestsellerů? Máte pravdu. Ne. Takhle začínala jedna dosud pubertální blogerka Scrat. A nejspíš jí to dosud zůstalo. Ale vraťme se k příběhu, ehm...
A jak tak píše tím jedním prstem (Náhodou, od té doby jsem pokročila neboť nepíšu jedním, ale dvěma prsty! Já se psaní všemi deseti snad nikdy nenaučím, na to jsem moc líná :D É, co že jsem to tam předtím psala o té píli? No, aspoň už vím, proč patřím do Havraspáru a proč nejsem dosud spisovatelka :-) ), pomalu vzniká prvotinkové dílo o... o... o ničem. Ano, přesně tak. Ale kdo z vás psal ve svých začátcích o něčem, hm? No a jak má radost, jak se jí povedlo dopsat své první "dílko", celá šťastná se to pokusí vytisknout (přičemž se tím jedním prstem samozřejmě nechtěně překlepne, vytiskne to asi dvanáctkrát (toť k nesmírné radosti rodičů, kteří celou tu srandu vlastně platí,) a tím vyčerpá celý toner) a s již fyzickým a fyzicky vytisklým papírem s již výše zmíněnou slátaninou běží za rodiči ukázat jim, co vytvořila. A hned po slovech chvály "Ty jsi ale šikovná" a "To je ale moc pěkný" si rodiče potajmu vymění vyděšeno-nechápavé pohledy jakože "o-čemže-to-má-jako-bejt", malá Scrat hrdě prohlásí:
"Až budu velká, budu spisovatelkou!"
-Scrat, která vlastně tehdy ještě nebyla Scrat, v roce 2009, netušíc, že skončí jako blogerka a jednou se bude tomuto počinu, ve stále ještě nezralém věku, ale s pocitem, že si může dovolit přece cokoli, svým článkem posmívat, (no jo, život je krutý, holka) vyřkla tuto osudnou větu právě v tom roce 2009, no a už jsem se do toho zase ňák zamotala, tak zase přidám trojtečku pro větší efekt a aby to vypadalo, že to má nějakou tu pointu i když nemá... (Mimochdodem, všimli jste si, že tuto techniku užívám celkem často, zvláště v mých povídkách? Myslím tu techniku "nevím co dodat, přidám tam trojtečku...". Do háje, to je fakt chytrý, musím si to nechat patentovat, když už jsem vám prozradila svůj tajný vynález!)
Kupodivu, tenhle "sen" mi zůstal dodnes, ehm furt jsem takovej naivní snílek, jejíž sny jsou těmi léty zkušeností (je mi 14, ha ha ha) protkány pesimismem a dávkou ironie, které se snaží obtiskovávat do svých článků (nutno dodat, že jí to moc nejde stejně jako skloňování slova "obtisknout" nebo snad "obtiskovat" ?! ) a takhle nějak se to vyvinulo do dneška, změnila jsem spoustu názorů a snažila se poučit ze spousta chyb (někdy i neúspěšně, no :) ...). Hodně lidí mě podporovalo, ("Ten tvůj článek o feminismu má v sobě namačkané spousty myšlenek, ale nějak se nemůžu dobrat té pointy..." "Hele, já tady bojuju za rovnoprávnost, mami!!") ale většinu cesty jsem si musela projít sama. Nu, jsem tady. V osmi letech jsem samozřejmě netušila, kam až se to vyvine, ani že své první dílko nemůžu ukázat ani svým nejbližším, (taková to byla slanina slátanina), natož že bych ho vydala, ale stále se snažím vyvíjet a zlepšovat a tohle není ještě ani zdaleka konec mé cesty. Ano, mé povídky nejsou dokonalé, (když pomyslím, co z sr*čky se dá najít v mém blgovém archivu :D Ale nechám to tam jako důkaz mého (ne)pokroku...) a pořád mám co zleošovat (třeba překlepy, že) a proto jsem ráda za každého, kdo (slušně) vyjádří svůj názor a pomůže mi se ještě více zlepšit.
Abych se nějak dobrala k pointě, když si prohlížím blogy ostatních a narazím na někoho, kdo začíná, s úsměvem si zavzpomínám na staré časy a na to, že jsem kdysi taky tak nějak začínala a jak jsem s třířádkovým článkem "Tak ahoj tak ahoj" a s větou "Tak už konečně mám blog." odstartovala nepopsatelný kolotoč, který navždycky změnil můj život a bez něhož bych teď nejspíš stále nebyla nikým stejně jako v těch osmi letech.
Avšak nyní jsem někým. Já jsem Scrat a tímto přeji všem začínajícím blogerkám a blogerům hodně zdaru v psaní! Je to velmi užitečný a zdravý koníček a pomůže vám to nejen v rozvinutí vaší fantazie. Věřte mi, takhle - jako vy - jsme začínali my všichni (i když si to někteří nechtějí přiznat) a pokud vytrváte a poučíte se ze svých chyb, uvidíte, že to přinese své ovoce. Ne všechny komentáře budou pěkné a ne vždycky vás budou lidi podporovat a respektovat a taky samozřejmě nemůžete očekávat, že se hned váš první článek dostane na titulku, ale jednou to možná dotáhnete dál, než ti, co vás od toho zrazovali.
Přeji pěkný den,
Vaše Scrat
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Plačící anděl Plačící anděl | Web | 1. května 2015 v 9:58 | Reagovat

To je skvělej článek! Tak hrozně výstižný a vtipný! Ehm... jak vidíš, taky neumím zformulovat chytře větu. Místo toho píšu podivný výkřiky typu "Och, jak nádherně jsi to napsala, Scrat!" Ale myslím to vážně, pobavilo mě to. :D
Taky jsem tak začínala. V osmi. Akorát že jsem měla blok a ne počítač a rodičům jsem to asi moc neukazovala. Pamatuju si ale pohádku O sedmičce, která chtěla být šestkou. To byl dokonalý příběh, děkuji svému osmiletému já, že mě tak moc rozesmálo.
Tak já Ti přeju další a další úspěchy. Měj se!
PS: Tvoje přezdívka se asi čte "Skret", že jo? Každopádně my jsme na fyzice brali elektřinu a naše učitelka furt mluvila o zkratech. Celou hodinu jsme se s Chlapečkem hrozně smáli, protože jsme si vždycky vzpomněli na Tebe. (Při špatném zapojení ampérmetru vzniká zkrat.)

2 J. J. | 1. května 2015 v 10:55 | Reagovat

Proč všichni píšou do wordu ?
Já jsem nejspíš jediný člověk, co ještě píše normálně tužkou na papír. :)

3 Piks Piks | Web | 1. května 2015 v 15:37 | Reagovat

Spisovateľský sen je náročný sen, ale zistila som, že ťažšie ako ho naplniť je vzdať sa ho. Veď život ukáže :)
Moje pisateľské začiatky boli na papieri, niektoré mám doteraz (a sú veľmi trápne), spomínam si ale aj na občasné ťukačky do počítača (v tej dobe bol pre mňa asi taký vzdialený ako lietajúce auto) a moju hrúbku v slove ty sY :D
Postupne sa zasa vraciam k papieru, ale chyba je v tom, že teraz už viem písať na počítači celkom rýchlo a pri ručnom písaní mi aspoň polovica myšlienky vždy ujde :D
Držím teda palce dobudúcna s literárnymi ambíciami. :)

4 Naranique Naranique | E-mail | Web | 2. května 2015 v 10:41 | Reagovat

V tomhle článku se úplně vidím! Začátky úplně stejné. Strašných chyb, psaní jedním prstem (teď umím 2 na levé a 3 na pravé), všechno vytisknuté, obr písmo... A hodně trojteček :) Až na to, že já jsem začínala ve čtyřech. Ale to jsem psala akorát divné pohádky na deset řádků s chybně napsanými I/Y. Rodiče to ovšem četli rádi. Táta umí gramatiku ještě hůř než já tehdy, takže si chyb ani nevšiml, ba tam nějaké i přidal a říkal tomu oprava. Já jsem ovšem věděla, co přesně tam chci napsat, i když to bylo nudné. A spisovatelka jsem chtěla být od pěti a ve třetí třídě jsem to nakreslila jako obrázek "Čím chceme být". No a loni se to splnilo, začala jsem (po dvou letech plánování, že to udělám) psát ty DW fanfiction a Galifreyanku. A založila si blog. Ale teď už teda tu svou první knihu píšu, ale nějak se mi nechce pokračovat v psaní, zasekla jsem se u 15. kapitoly. V plánu je tak 40. Uvidíme, za dva roky... A přeju hodně nápadů a trpělivosti i tobě. :)

5 Niky Niky | 2. května 2015 v 15:35 | Reagovat

Vážně dobrý článek :). Mé začátky byly taky něco naprosto "úžasného"xD. Ale jsem ráda, že jsem s blogem kdy začala :).

6 Irith Irith | Web | 2. května 2015 v 20:01 | Reagovat

Vždycky mě pobaví, když něco napíšu, řeknu si že je to dokonalé a je to vrchol mé geniality a pak se na to podívám po roce.... (mám tam čtyři tečky!)

7 Yummy^^ Yummy^^ | Web | 3. května 2015 v 10:27 | Reagovat

Nuž, ja som skončila pri tom, že som si uvedomila že nič nedáva zmysel :D Všetko som skončila pri tom a už som nepokračovalo v tom, aby to zmysel dávať začalo. Toľko k môjmu písaniu.

8 Wendy Wendy | 3. května 2015 v 13:20 | Reagovat

Hezký článek 😉 Já tri tečky používám v testech když už mě nenapadají další příklady ale chci vypadat chytře 😄

9 Bet ♥ Bet ♥ | Web | 3. května 2015 v 18:03 | Reagovat

No, začínala jsem dost podobně. V nějaké mé třetí třídě mě tak strašně bavilo psaní, že jsem k Vánocům dostala obrovskou A4 knížku s více než 500 stránkami. Vtip byl tenkrát v tom, že tak knížka byla celá prázdná a tak jsem do ní začala psát... Mám jí vlastně do teď, ale protože můj strach z toho, že napíšu nesmysl (což jsem ale psala pořád) byl tak velký, psala jsem to všechno na bílé papíry s tím, že to tam pak budu lepit.

Každopádně knížka má popsaných sotva 20 stran, takže budu pomalu pokračovat dál.

10 snapeova snapeova | Web | 3. května 2015 v 22:56 | Reagovat

Velmi dobře to znám a vlastně si pořád přijdu na začátku, i když na o kus pokročilejším začátku :D

Článek opět skvěle napsaný a místy i vtipně, jak ty to umíš a já ne :D

11 Kitty Kitty | E-mail | Web | 4. května 2015 v 11:08 | Reagovat

Tleskám a jsem nadšená, jak i 14letá dívčina dokáže takto popsat své začátky. Znám to, znám. Až na to hledání kláves, v začátku blogování jsem měla už za sebou léta psaní "všemi deseti" a praxi s počítačem. A taky 60 let. Píšu odjakživa, ale s blogem žiju. Tobě se podařil krásně šťavnatý článek a řekla bych, že zrovna TENTO by se tam krásně a čtivě vyjímal.
Taky se někdy zakecám, ale do textu se vracím slovně. Jako bába znám i překlepy, které odešlu, páč si nepřečtu. Píšeš vlastně dýl než já na blogu, ale od "mlaďošek" jsem něco tak čtivýho a pěkně výstižnýho nečetla už dlouho, možná nikdy. Mám tě přihlášenou k odběru (vlastně Infokoutek116), ale i tebe si teď ruče vkládám mezi oblíbené. Tak se snaž - je to dobrýýýýý!
Jen bys si sem měla přidat smajlíky, kdo má ty rozjívený a potěšený obličejíky skládat z teček a čárek a závorek ;-)

12 Kitty Kitty | E-mail | Web | 4. května 2015 v 11:13 | Reagovat

[3]: Jak jednou začneš, tak už se blogování nevzdáš. Zrovna dnes má narozeniny jedna z blogerek, která byla ještě s další u mýho vůbec prvního článku na blogu. Končit s blogem prostě nejde, ač pokusy občas jsou. V 67 letech už mám nejvíc přátel právě mezi blogery. I takovými, jakým jsi ty i Scrat .-)

13 Scrat Scrat | E-mail | Web | 4. května 2015 v 21:32 | Reagovat

[11]: Děkuji moc za komentář, vážím si toho, zvlášť od někoho tak mnohem zkušenějšího než já :-) Ještě jednou děkuji :-)
P.S.: Smajlíky brzo doplním ;-)

14 Kitty Kitty | E-mail | Web | 5. května 2015 v 7:50 | Reagovat

[13]: Dobrá, za reakci i slib děkuji :-)

15 Vendëa Lissësúl Vendëa Lissësúl | Web | 5. května 2015 v 13:03 | Reagovat

Krásně jsi to napsala. Někde na blogu mám taky pojednání o svých prvotních dílkách jako dobrodružství plastových psů a koček nebo jak dvě děti našly psa u zastávky, vzaly si ho a už byl jejich. :D Nebo moje pokusy s kámoškou na šílené povídky ze školního prostředí. (Naši učitelé by nás ukřižovali a hodili prasatům, kdyby se to dověděli. :D)
Doufám, že teď už má mé psaní aspoň trochu smysl. :D :)
Blog mi dal hodně - hlavně zkušenosti a nové přátele, za něž jsem neskutečně ráda, i když to tak možná nevypadá. :)

16 ♥♥Veronika♥♥ ♥♥Veronika♥♥ | Web | 6. května 2015 v 15:16 | Reagovat

Úžasný článek, úplně si tě teď dokážu pžedstavit, když jsi byla malinká. :D Musela jsi být roztomilé dítko. :) Heleď, já si i po šesti bo možná už sedmi (vlastně) letech psaní / nepsaní přijdu jako začátečník. :D No bude to asi tím, že mě sice baví psát, ale stračně dlozho mi trvá, než se do něčeho dokopu. :D Avšak tenhle článek mě k psaní nakopnul, takže díky. :D

17 teryna teryna | 8. května 2015 v 11:58 | Reagovat

Skvělý článek, docela by mne zajímalo, co jsi tenkrát napsala :D Když na mne, kdysi vypadla povídka, kterou jsem psala asi v sedmi, jen jsem se chytala za hlavu. Teda vím, že jsem asi pořád něco jako začátečník, protože jsem dlouho nepsala, ale díky tomuto článku se budu snažit, dotáhnout to na jinou úroveň. Děkuji a těším se na další díla od tebe!

18 Klíště Klíště | E-mail | Web | 10. července 2015 v 14:48 | Reagovat

Nemůžu si pomoci, ale tenhle článek si čtu několikrát do týdne. No fakt. Nekecám. Vždycky, když si tohle čtu, tak mám hned chuť psát na svůj blog, (který mimochodem není na blog.cz Škoda :p) jak moc mám svoje čtenáře ráda a neslibovat jim, že se odteď bude dít tohle a tamto, což většinou nedodržím, protože jediná chvíle, kdy jsem ochotná psát je mezi osmou a půlnocí, čímž vznikají moje půlnoční maratony... Ehm... O čem to vlastně píšu? Jo aha! Takže ti chci říct, že tohle je abnormálně super článek, který by se měl e-mailem posílat všem blogerům na "posilněnou" před výkonem.
Jak tak koukám, tak je to zase hrozně tasemnicový komentář. Já jdu raději dělat něco užitečnějšího. ;-)

19 Klíště Klíště | E-mail | Web | 10. července 2015 v 14:50 | Reagovat

* Jako třeba nakrmit hladovou rodinu a ne psát tady a ztrapňovat se, i když nevím, jestli si tohohle naprosto originálního *ironie* komentu všimneš.

20 Scrat Scrat | E-mail | Web | 10. července 2015 v 17:45 | Reagovat

[18]: Děkuju moc za pochvalu, netušila jsem, že můj článek takto motivuje :-)

21 Klíště Klíště | E-mail | Web | 10. července 2015 v 17:51 | Reagovat

[20]: Nemáš vůbec zač ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PRAVIDLA PŘIDÁVÁNÍ KOMENTÁŘŮ:
1. Napíšete svůj názor slušně.
2. Nebudete psát sprostá slova.
3. Nebudete sem dávat reklamy, pokud to nepíšete pod článek speciálně pro reklamy (TADY.)
4. Nepište pod články nic, co s nimi nesouvisí, na to máte článek (odkaz o dva řádky výše.)
NEZNALOST PRAVIDEL NEOMLOUVÁ A POKUD JE PORUŠÍTE, MÁTE TU ZABLOKOVANÝ PŘÍSTUP!


IKONKY:

A zase se vraťte!