Blog je opět v provozu! (30.6)

Proč to neumím?

18. dubna 2015 v 16:56 | Scrat
POZN. Omlouvám se, ale tenhle článek jsem si kvůli současnému TT nemohla odpustit.
Zdravím!
Kdybyste se mě zeptali na mou nejoblíbenější postavu z Harryho Pottera, odpověděla bych jednoznačně. Lenka Láskorádová mi ze všeho nejdřívě totiž připomínala mě, tudíž jsem s ní automaticky sympatizovala. Byla exot stejně jako já, pro ostatní spolužáky jednoduše divná. Jenže, pak jsem objevila základní rozdíl mezi mnou a Lenkou.
"Jen se smějte" jakoby říkala pohledem flegmaticky všem, když se jí posmívali, když jí říkali "Lenka Střelenka" a když se jí smáli za zády.
Já jsem tohle nedokázala a tohle byl důvod, proč jsem ji tak obdivovala.
Totiž, vždycky jsem byla celkem křehká osoba a každá sebemenší poznámka mě ranila. Po zažití šikany jsem si myslela, že to, co mě nezabilo, mě posílilo. Ve skutečnosti to bylo naopak a místo toho, abych poznámky na mou osobu ignorovala, začala jsem si brát osobně úplně všechno a jakékoli šeptání jsem brala jako pomlouvání mě, jakýkoli smích za posměch mířený na mě. (Sice už nebrečím tolik, jako dřív a pomluvy mi nevadí, ale vadí mi smích a stejně mám na sobě tu nálepku "ubrečené") a navíc jsem při každém setkání se svými bývalými šikanéry zažívala ten nejhorší pocit vůbec.
Ptám se sama sebe. Proč zrovna já? Proč jsem to odnesla já? Proč mě matikářka zas a znova vyvolává k tabuli, aby se mi mohla posmívat, aby mě buzerovala s cílem mě rozbrečet? (V článku "Má školní léta" to stěžování nebylo opravdu do větru. Chápu, že mi řekne, když jsem něco udělala špatně, ale posmívání se je psychická šikana. Od učitelky? Jako fakt?!) Naposled jsem jí tu radost neudělala a s prázdným výrazem poslouchala kecy typu, že nezvládnu příjmačky, že jsem nepraktická a že hnedka nedělám, co se mi řekne. A ano, opravdu mi tuto přednášku dělala matikářka (jinak řečeno napůl žena, napůl hyena). Po hodině jsem s prázdým kybervýrazem opustila třídu, vpadla na záchod a dopřála si desetiminutový záchvat, čímž na mě dolehl i starý smutek spojený s odchodem strašně hodné paní učitelky z češtiny, která odešla v šesté třídě. Ta současná není špatná, ale ta původní mi moc chybí. No a do třetice všeho dobrého, vzpomněla jsem si na svou jedinou a nejlepší kamarádku, jak loni odešla na gympl, jak mě v minulosti dokázala vysekat ze všeho možného a nyní se s tím vším potýkám sama a v současné době je na mě naštvaná, protože zjistila, že neoslovuju lidi jménem (včetně jí). Já za to nemůžu, že jsem totálně asociální člověk, neoslovuju jménem skoro žádný lidi a nevím proč!
Nesnáším společnost, nedovedu se bavit mezi lidma! A víte co? Je mi to jedno! Budu tam, kde jsem šťastná! Nebudu se přetvařovat! TEČKA.
-minutka na uklidnění-
-nádechvýdech, nádechvýdech-
-pokračujeme v příběhu-
No, a jak jsem přišla do angličtiny, bylo poznat, že jsem brečela. Bylo mi to fuk, naštěstí mám hodnou učitelku, která poznala, že v tomhle stavu nevydám ani hlásku bez dalšího záchvatu a tak mě nevyvolávala.
Ale co mě na týhle věci štve nejvíc? Nic se nezměnilo! Je to furt stejný a ještě horší, štve mě, že píšu další článek o škole, když to bez ironie nemá tu šťávu, ale já prostě nemám na nic náladu. Nechci, abyste mě litovali, protože spousta věcí je i lepší, mám nějaké sebevědomí a sebejistotu, ale stejně jsem se nezbavila šikany od učitelů, od spolužáků a nabalila se na to paranoia a nenávist, které za sebe tahám jak kouli. Budu se s tím muset naučit žít, ale není to příjemná věc, ale nejsem psychicky nemocná, nemám "skutečné" deprese, takže si podle psycholožky nemám na co stěžovat. Teď si dovolím mírné ironické pousmání, jelikož v kritériích školní psycholožky asi nikdo nedopsal "schopnost empatie" :) Taky mě štve, že tu bude strašit další stěžovací článek. Takže ne, nechci lítost, spíš mě samotné je líto, že nedokážu to, co Lenka, že nejsem tak docela jako ona. Možná to jednoho dne dokážu, budu umět se na to dívat líp, když se to nedá změnit... Tak si to nasvičíme elektronicky:
"Jen se mi smějte, stojím za tucet takových, jako vy!" *výmluvný pohled za strašibrýlemi*
Vaše Scrat
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Heaven Heaven | E-mail | Web | 18. dubna 2015 v 17:05 | Reagovat

Šikana od učitelů? Tak to je ještě horší než od spolužáků... protože učitelé by měli (skutečně BY MĚLI) mít rozum, zatímco spolužáci (většinou na základce) jsou spíš nevychované stádo orangutanů. Taky jsem zažila pár posměšků, nedalo by se říct, že to byla skutečná šikana, ale dost mi to srazilo sebevědomí. Teď? Házím to za hlavu. Tedy, už dlouho se mi nikdo nepoškleboval, ale ani jim k tomu nedám příležitost... :-D

2 Kemata Kemata | E-mail | Web | 18. dubna 2015 v 18:49 | Reagovat

Chápu tě. Jeden čas jsem to měla dost podobné - nejspíš i v tvém věku, třebaže bez nějaké přímé šikany ze strany učitelů (nižší gympl byl na tohle dobrý). Chápu, že to bolí - já taky chodila ze školy domů a potkávala přitom své bývalé spolužáky, co na mě skoro přes celou ulici křičeli: "Hele, beďar." Jo, beďary jsem měla a pořád je mám. Mám z toho mírné komplexy, zvlášť když mi mamka řekne, jestli s tím nechci jít na kožní.

Nejhorší ale je, že na tenhle stav neexistuje lék. Prášky jsou na nic. Jsou to věci, které je třeba přetrpět, proplakat. Zlepší se. Taky jsem se distancovala od společnosti, ale v poslední době je začínám mít radši a radši - protože ani lidé už nejsou takoví jako předtím a najednou to jde.
Přeji hodně štěstí.

3 gabrilei gabrilei | Web | 18. dubna 2015 v 19:05 | Reagovat

je smutné že i učitelé nemájí dost rozumu a zranují tě, já zažívám něco podobného, asi nikdo netuší že mám každý večer deepku , o přestávkách chodím brečet na záchody a musím říct je to hrozně vyčerpávající se celý den jenom přetvařovat ... Jinak hezký článek

4 teryna teryna | 18. dubna 2015 v 19:23 | Reagovat

Kdybych nepřešla na jinou školu, asi bych na tom byla teď podobně jako ty. Naštěstí te jsem ve třídě, kde jsem pro ostatní prostě neviditelná... Musím říct, že je opravdu ošklivé že ti tohle dělají i učitelé, aspoň oni by měli mít rozum! Přeji ti ať to co nejdřív skončí a hlavně ať to zvládneš, tohle je prostě období, kdy se lidi dělí na dvě skupiny. Ti co se smějí a ti kterým se smějí. Vím že je to těžké, hlavně když jsi na to úplně sama a máš strach promluvit na ostatní... ale zkus to, zkus se s někým spřáteli, třeba s někým kdo to má podobně... Teď si připadám divně, když se ti snažím radit něco co sama nedokážu, ale doufám že se z toho brzo dostaneš. Tohle je prostě věk, když je člověk příliš citlivý, doufám že to časem přejde a ty budeš v pořádku.

5 LinDa☮ LinDa☮ | Web | 18. dubna 2015 v 21:43 | Reagovat

Tiež sa mi na základke veľa ľudí smialo. Bola som proste divná a uplakaná a psychicky na polodne. No tým dňom keď som prešla na strednú a spoznala som nových ľudí som nabrala trochu sebavedomia, a aj keď ho mám stále nízke, už sa s tým da celkom šťastne žiť. Ale stále mám problém prihovoriť sa nejakým ľuďom.

Týmto chcem povedať, že si myslím, že aj u teba to tak bude ;) Treba si veriť. Držím palce.

6 Miriam M. Miriam M. | Web | 19. dubna 2015 v 10:24 | Reagovat

To mě mrzí... Sama mám taky zkušenost se šikanou, naštěstí tedy alespoň ne od učitelů (to mi už opravdu přijde jako vrchol!!). V mém případě pomohl přechod na jinou školu. Z osmiletého gymnázia na čtyřleté, kde jsme všichni začínali od nuly, kolektiv se utvářel úplně od začátku. Od té doby jsem měla klid, naučila jsem se fungovat mezi lidmi a dnes by do mě nikdo krom nejbližších kamarádů neřekl, co mám za sebou. Chtělo to sice čas, ale čas pomohl. Zůstala mi jen určitá vztahovačnost, o které píšeš i ty, ale postupem let se to lepší.
Podle narážky na přijímačky soudím, že tě čeká přechod na střední, to by ti mohlo hodně pomoct, jako tenkrát mně. Ono je fakt nejlepší prostě to nechat za sebou...

7 Hëllena Hëllena | Web | 20. dubna 2015 v 20:40 | Reagovat

Taky neoslovuju lidi jménem, teda většinou. Mám kamarádku, která se jmenuje Zoe - za čtyři roky, co se přátelíme, jsem ji jménem oslovila pouze jednou, a tak nás to překvapilo, že jsem řekla "prosímtě, Zoe..", že už jsem to ani jindy neudělala. Stejně tak přítele oslovuju jménem fakt málokdy. Já nevím, vždyť to není vůbec potřeba, nebo ano? Když je jasné, koho myslím, nemusím za každou druhou větou říkat jméno jako v anime, a když jsme ve skupině, raději zaklepu na rameno nebo zatahám za tričko :D

8 Twyla Twyla | 21. dubna 2015 v 11:28 | Reagovat

Vážně jsem nevěřila, že najdu někoho, jako jsem já. Ach, skvělý pocit, že v tom nejedu sama.

9 Twyla Twyla | 21. dubna 2015 v 11:28 | Reagovat

Vážně jsem nevěřila, že najdu někoho, jako jsem já. Ach, skvělý pocit, že v tom nejedu sama.

10 Niky Niky | 22. dubna 2015 v 18:07 | Reagovat

Někdy mě inteligence některých lidí vážně překvapuje -.-"...
Já Lenku neznám, HP jsem nečetla a ve filmech mi trochu... no... nevnímala jsem :D.
A věřím, že se to zlepší :), uvidíš. Prostě jen musíš projít horším obdobím, aby lepší nastalo :). A můžu ti zaručit, že brzo přijde :).

11 baruschkasf baruschkasf | 28. dubna 2015 v 19:02 | Reagovat

Na srazu základky po dvaceti letech jsem potkala spolužáka, který neustále ponižoval a šikanoval ostatní. Teprve tehdy nám vysvětlil, že tehdy vlastně šikanovali ostatní jeho. Prý to od něj byla pouze obrana.
Hmmm, někdy to je o úhlu pohledu.
Já byla vždy splachovací, prožila jsem si i krušné chvilky, ale vzhledem k tomu, že jsem si pláč užívala jen úplně tajně a navenek ukazovala klidnou tvář, většinu lidí to brzo přestalo bavit.
A úplně nejvíc mi pomohlo zastat se někoho jiného. Postavit se sama do role té silné.
Moc Ti držím palce, aby Tvoje okolí, učitele nevyjímaje, brzo dospělo a zmoudřelo.

12 Plačící anděl Plačící anděl | Web | 1. května 2015 v 9:46 | Reagovat

Někteří učitelé jsou naprostí kreténi. A přijde mi, že taková klasická obhajoba "no vždyť jsou to taky jenom lidi" je spíš výmluva. Lidskost nikoho neomluvá. Hitler byl taky "jenom" člověk, takže mu jenom tak odpustíme, že vyvraždil hromady židů?
Hele, dopředu musím říct, že ti asi moc neporadím. Prošla jsem si sice šikanou, ale trvalo to jenom rok a rozhodně to nebylo tak hrozné, jako u tebe. Myslím ale, že tady nepomůže nic jiného, než prostě se pořád snažit uklidnit, ignorovat je, někdy se tomu třeba i zasmát. Ono to fakt pomáhá. Chvilku se ještě smějí, ale pak přestanou. Ze mě si vždycky utahovali nejvíc, když jsem zuřila a brečela.
Na učitelku zvysoka ser (sorry), nic jiného nejde. Kdybys našla odvahu a vytřela jí zrak tím, že jí prostě totálně sprdneš, bylo by to možná super pro tvojí psychiku, ale asi by sis vysloužila hodně velký trest. :/
Třeba si zkus někdy představit, že jsi ta Lenka. Opakuj si "Nejsem [tvoje jméno :)], ale Lenka Láskorádová. Mám blonďatý vlasy, chodím do Bradavic, můj táta se jmenuje Xenofilius..." zkus se do tý role vžít, udělej z ní takovej svůj obal a představuj si, že jsi někdo jiný. Mě to fakt pomáhá třeba když musím přečíst nějaký e-mail od osoby, které jsem třeba předtím udělala něco hnusnýho nebo naopak ona mě, prostě od někoho, od koho třeba můžu očekávat nějakou kritiku. Vždycky si vymyslím jméno (třeba Apolena Zálesáková, to je jedno) a vymýšlím jí její život, vžiju se do její role a pak si ten e-mail přečtu. Připadám si pak, jako kdybych četla zprávu pro někoho jinýho. Můžeš to zkusit, třeba to pomůže.
Jinak ti strašně přeju, aby to přešlo. V nejhorším případě můžeš přejít na jinou školu, ale není vyloučeno, že se to s Tebou bude táhnout dál.
Jinak nevím, jak ti poradit.
Měj se co nejlépe!

13 snapeova snapeova | Web | 3. května 2015 v 22:28 | Reagovat

Jediný, co tě snad může hřát je, že jim snad všem jednou ukážaš, že jejich blbý kecy nebyla pravda. Nepochopim, jak si tohle tvoje učitelka může dovolit, ale sama mám nějaké zkušenosti, takže se vlastně nedivím, že se tohle na nějaké škole vyskytuje.

Jsou to zakomplexovaní idioti a takoví nemají co učit, ale on asi může učit každej, kdo má určitý znalosti, jak je vidět a pak se není co divit, že má část lidí pomalu zníčený život jen kvůli idiotům, co je učí a myslí si, že si můžou na nich léčit své komplexy.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PRAVIDLA PŘIDÁVÁNÍ KOMENTÁŘŮ:
1. Napíšete svůj názor slušně.
2. Nebudete psát sprostá slova.
3. Nebudete sem dávat reklamy, pokud to nepíšete pod článek speciálně pro reklamy (TADY.)
4. Nepište pod články nic, co s nimi nesouvisí, na to máte článek (odkaz o dva řádky výše.)
NEZNALOST PRAVIDEL NEOMLOUVÁ A POKUD JE PORUŠÍTE, MÁTE TU ZABLOKOVANÝ PŘÍSTUP!


IKONKY:

A zase se vraťte!