Blog je opět v provozu! (30.6)

Kolektiv má přednost před jednotlivcem (povídka)

13. února 2016 v 17:35 | Scrat |  Vlastní jednorázovky
Zdravím!
Tak jsem tu s novou vlastní povídkou, trochu netradiční. Byla bych ráda, kdybyste zanechali svoje názory v komentářích :)

Třída 7.B byla chloubou celé školy. Vynikající výsledky, hromadná účast v soutěžích a první místa v olympiádách. Třídní učitelka Lenka Valouchová byla na všech dvacet devět žáků velmi hrdá. Byli zodpovědní, vyspělí a inteligentní.
Kabinet sdílela se svojí kolegyní, Annou Kratochvílovou. Ta byla třídní ne tolik úspěšné 7.A. Mezi třídami se takto často soutěžilo, učitelé pobízeli žáky, aby "neusnuli na vavřínech", jelikož "vedlejší třída je v učivu už dohání".
Jednou se v kabinetě učitelka Valouchová zase chlubila úspěchy svojí třídy.
"V březnu pojedeme na výlet jako minulý rok. Ani je nemusím moc hlídat, jsou tak zodpovědní! Loni dokonce společně sbírali a třídili odpad z lesa."
Její kolegyně jen kývla. "Ano, už jsem to slyšela.", pak si téměř neslyšně povzdechla.
"Copak?" předstírala Valouchová, že neví, jaký byl důvod onoho povzdechnutí. "Tvoje třída nesbírá a netřídí odpad?" otázala se.
"Oni se snaží, jen… Spousta z nich je ze sociálně slabších rodin, někteří mají psychické problémy, například kvůli rozvodu rodičů… Je jasné, že pak nemohou být tolik úspěšní, když mají takové starosti."
"V mojí třídě žádný žák neví, jaké je to mít psychické problémy." prohlásila samolibě Valouchová. "Všichni jsou zdraví, šikovní a mají rodinné zázemí. I když, jistě, občas se někdo z nich lehce zraní při těch jejich sportech, ale jinak jsou všichni v naprostém pořádku. To jsi slyšela, jak děvčata z mé třídy vyhrála ten volejbalový zápas?"
Jenže třídní učitelka 7.B. se strašlivě mýlila. V její třídě byl někdo, kdo až moc dobře věděl, jaké je to mít psychické problémy, kdo až moc dobře věděl, jaké je to být obětí každodenní šikany.
Občas Valouchová zahlédla, jak se kolem jedné dívky shlukla skupinka spolužáků, ale přičítala to přátelskému pošťuchování nebo legraci. Jenom koutkem oka viděla slzu stékající po její tváři jednou v hodině češtiny, ale zaplašila to. To byl jen odlesk světla, v její třídě přece nikdo není nešťastný... Je to výběrová třída, všichni mají dobré výsledky… Všichni si navzájem pomáhají a mají se rádi. A kdyby byl nějaký problém, přišli by jí to říct…
Jednou však opravdu, dívka jménem Klára přišla za třídní učitelkou. Říkala, že se jí posmívají a šikanují ji. Učitelka to nebrala příliš vážně, když jí Klára řekla, že nejvíc ji šikanuje Agáta, která byla jedničkářka, byla chytrá a byla nejlepší v češtinářské olympiádě. Jak by ona mohla někoho šikanovat? Přesto promluvila s Agátou, podle které byla Klára labilní.
"Všechno, co jsme jí řekli si vztáhla na sebe. Nedá se to s ní vydržet. Úplně se před ní bojím cokoli říct, protože ona se hned rozbrečí." už pomlčela o tom, kdy se jí posmívali, protože není tolik zdatná v přírodních vědách nebo tělocviku. Pomlčela o tom, že je Klára středem posměchu třídy. Byla to jen sranda! To se nepočítá…
Učitelka se to rozhodla neřešit, ale přece jenom v ní něco hlodalo. Nechtěla mít ve třídě plné úspěchů takovou žačku. Všechno jen ostatním kazí, ničí jim pověst a prospěch… Nezapadá do dokonale sestavené třídy, nepatří mezi výběrové premianty…
Valouchová se pořád přesvědčovala o tom, že je nutné, aby Klára šla pryč ze třídy 7.B. Zavolala si ji a vysvětlila jí, že pokud chce pomoc, má jít za školní psycholožkou.
"Je to tvůj problém, ne všech ostatních. Nemůžeš celou svojí třídu táhnout k zemi díky svojí labilitě. Jestli chceš, můžu tě přeřadit do 7.A."
V duchu se radovala. 'Ano, patří mezi ty chudáky v 7.A…'
Pak jakoby se po oné záležitosti slehla zem. 7.B opět vyhrála soutěž v anglické konverzaci a dostala pochvalu od ředitele školy. Valouchovou už netrápilo svědomí, když někdy zahlédla slzy na Klářiné tváři. Nezajímala se o to, jak se to dál vyvíjí, jestli šla za psycholožkou nebo ne. 'Udělala jsem všechno, co jsem mohla.' přesvědčovala se.
Pak už nebyly žádné stížnosti, ani jediná. Všechno bylo dokonalé, v naprostém pořádku. Klára sice pořád vyčnívala, ale její známky nebyly tak hrozné, aby měla Valouchová důvod přeřadit ji do 7.A.
Žádné shluknutí kolem Kláry ani smích ostatních, ne, ne, ne. I kdyby Valouchová úplnou náhodou zaslechla smích, určitě to nebyl posměch, ne, to jen Kláru přijali do kolektivu a teď se společně smějí, ne, určitě už neviděla plačící Kláru běžet na záchod, ne, ne, to bylo určitě kvůli problémům doma nebo její labilitě. Žádná šikana v 7.B, nikdy! Jako člověk vytrhá ty slabší kytky v záhoně, aby ty silnější mohly lépe růst… Kolektiv má přednost před jednotlivcem.
A pak jednoho dne Klára nepřišla do školy. 'Nejspíš se někde léčí se svojí labilitou,' pomyslela si Valouchová.
Klára se neobjevila ani druhý den. Jako by bylo třídě bez ní líp, bez ní bylo podle učitelky všechno dokonalé.
Když třetí den dorazila do školy zpráva, že se Klára pokusila o sebevraždu a teď je v nemocnici, celá třída mlčela.
Nikdo nic nevěděl, žádná šikana se tam neděla, všichni mlčeli, neviděli, neslyšeli. Valouchová nad tím zavřela oči jako zavírala již celý rok.
Ředitel začal vyšetřovat, jestli nebyly ve třídě nějaké problémy, které mohly pokus o sebevraždu vyvolat. Pro zbytek školy to byla hrozná tragédie, ale všichni žáci třídy 7.B jen seděli a zaraženě mlčeli.
Když do třídy přišel psycholog z PPP a promluvil si s každým jednotlivým žákem, nejdříve se dočkal jen mlčení. My nic nevíme, nic jsme neviděli, nic jsme jí nedělali. To stejné tvrdila učitelka. Že ona má svědomí čisté, protože udělala všechno co mohla, aby jí pomohla s její labilitou. Že to není starost třídy, ale jejích rodičů.
Teprve potom, co si psycholog s žáky promluvil podruhé, začali mluvit. Možná ze strachu, možná z výčitek svědomí. Zjistilo se, že mnoho žáků má problémy doma a proto si to také kompenzovali na Kláře. Ukázalo se, že nikdo není dokonalý svatoušek s vynikajícím prospěchem. Většina z nich držela krok a učila se, aby byli lepší než 7.C a 7.A. Ale nikdo z nich nebyl šťastný, ovšem báli se ozvat, protože kolektiv byl důležitější než jednotlivec.
A tak se z nejlepší třídy na škole vyklubala nešťastná třída na kterou byl obrovský nátlak. Ani ti, co žádný problém předtím neměli, byli v neustálém stresu, že jejich třída musí být nejlepší. Byl to nemocný kolektiv. A když chce někdo uzdravit kolektiv, musí začít u jednotlivců.
A tak se nakonec ukázalo, že není nic takové, jaké vypadalo, že je. Trvalo dlouho než se třída z toho celého vzpamatovala. Klára se na školu nevrátila. Přestoupila na jinou. I přesto už 7.B nikdy nebyla taková, jako předtím, než se ukázalo, jaké mají všichni žáci problémy a že Kláru šikanovali.
Nakonec tedy Valouchová neměla dokonalou třídu, ale problematický, nemocný kolektiv a její žáci se trápili pod stresem, problémy a výčitkami svědomí.
Ano, mohlo to dopadnout i hůř, ale stejně to na všech aktérech zanechalo dlouhotrvající následky.

Proto nezavírejte oči před šikanou, mluvte o ní, neignorujte ji. Individuální přístup někdy dokáže hodně a může pomoci dříve nežli bude pozdě.
Vaše Scrat
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Any Any | 13. února 2016 v 19:05 | Reagovat

Pokud by někdy na naší škole byla podobně "dokonalá, úžasná, nejchytřejší" třída, s radostí bych je všechny po jednom vyházela z okna. A bohužel mám pocit, že u nás ve třídě jsem já jediný člověk, kdo se dokáže zastat někoho druhého.

2 Teryna (Teranosuke Unko) Teryna (Teranosuke Unko) | 22. února 2016 v 18:03 | Reagovat

Krásná povídka. Šikana je prostě zlo, ale bohužel je tu a stále bude. Jsem ráda, že to někdo tak pěkně shrnul. Řekla bych, že v povídkovém stylu, by to mohlo oslovit i hodně lidí :) .
Ráda bych něco připojila z vlastní zkušenosti, pokud můžu - Na naší škole je to s šikanou zase trošku jinak - tady se třída ve které se nacházím rozhodla šikanovat naši třídní učitelku. Jsou tam dvě děvčata, která to všechno vedou a ostatní jen plují s proudem. Vím, že tam jsou i ostatní, kterým se to nelíbí. Ale já jsem jediná, která s tím něco dělá. A právě to mne mrzí snad i nejvíce. Nikdo jiný se jí neodvážil pomoct. Je zajímavé, jak neustále melou o tom, jak neplují s davem a tak, ale co udělali teď? Nic. Stali se z nich poslušné ovečky, které následují špatného pastýře. Bojí se, že když vybočí stanou se obětí právě třeba té šikany. Je to smutné. Ale osobně, i pokud se znovu dostanu na dno téhle stupidní třídy, nebudu toho litovat. Protože jsem pomohla člověku, který to potřeboval a potřebuje. Člověku, který je neprávem šikanován. A lidi- ono někomu pomoct, je úžasný pocit. I když to přináší oběť. Je to lepší než jen přihlížet a neudělat nic.

3 snapeova snapeova | Web | 9. března 2016 v 13:15 | Reagovat

Je to skvělé, pravdivé, víc k tomu ani nemůžu říct. Řekla bych, že si to opravdu vystihla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PRAVIDLA PŘIDÁVÁNÍ KOMENTÁŘŮ:
1. Napíšete svůj názor slušně.
2. Nebudete psát sprostá slova.
3. Nebudete sem dávat reklamy, pokud to nepíšete pod článek speciálně pro reklamy (TADY.)
4. Nepište pod články nic, co s nimi nesouvisí, na to máte článek (odkaz o dva řádky výše.)
NEZNALOST PRAVIDEL NEOMLOUVÁ A POKUD JE PORUŠÍTE, MÁTE TU ZABLOKOVANÝ PŘÍSTUP!


IKONKY:

A zase se vraťte!