Blog je opět v provozu! (30.6)

Červenec 2016

Myšlenky mezi regály

29. července 2016 v 19:49 | Aurel |  Vykecávací koutek
Bylo pondělí, pozdní odpoledne. V Lidlu bylo lidí jako much a já se mezi nimi prodíral a přitom se snažil rozluštit písmena na malém žlutém papírku. Byl to můj nákupní seznam. Tak jo, lilek a mrkve už mám, teď avokádo... Procházím kolem pochybného starého pána se zažloutlými vousy, který si do utrženého sáčku cpe banány. Vyhnu se mu a hledám avokádo. Je v regálu strašně vysoko. Kolem mě prochází hezká slečna. Ano, hezká, ale takových, je... Pomyslím si vystresovaně, když se snažím postavit se na špičky a dosáhnout na avokádo. Konečně se mi to podaří. Je divný, malý a vrásčitý. Jako zelenej kokos zkříženej s kiwi. Nechávám to být a strkám ho do pytlíku. Dojde mi, že nemám vozík ani košík. Přijde mi blbý se vracet ke vchodu, ještě bych mohl vypadat, že to chci ukrást. A tak jdu dál, s náručí plnou zeleniny. Procházím mezi lidmi, kteří se přehrabují hladově v regálech, hlavně důchodci nebo matky s malými dětmi. Upřímně, není mi tu příjemně. Lidi, jsou tak zvláštní... Ne že bych jedním nebyl, jen nevyhledávám jejich společnost, aspoň ne tak početnou. Snažím se nevypadat jako exot s náručí plnou zeleniny. Ale marně. Já totiž jsem exot s náručí plnou zeleniny. Je mi to už dost blbý a když jsem k tomu přidal ještě papriku, moje náruč je opravdu plná. Zahanbeně si tedy jdu pro košík-vozík a všechno do něj naházím. Je to vlastně košík na kolečkách. Bezmyšlenkovitě ho táhnu za sebou jako dítě hračku na kolečkách za provázek. Pořád si připadám jako exot, jako kdybych mezi ně nepatřil... Možná tomu tak i je... Ignoruju svoje děsivě deep myšlenky a nakloním se k mrazáku, abych z něj vytáhl mražený fazolky, což je další věcí na mým seznamu. Kličkuju mezi dvěma podivnými muži se zarudlými obličeji a špinavými bundami. Začínám být nervózní, vůbec totiž nevím, kde najít rukolu. Procházím podruhé kolem zeleniny. Lidi jsou jako supi, vrhají se na bazalku a tam naproti na pečivo. Je jich moc a mají ty velké kovové vozíky, ne jako já se svým ubohým plastovým modrým košíkem-vozíkem. Vráží do mě, snažím se proplout bez újmy. Cítim se nesvůj. Nevidí ve mně mě. Ale to je ostatně fuk. Až najdu rukolu a nudle tak, odtud půjdu pryč. Rukola nikde není tak se vydávám hledat čínské nudle. Nakonec skončím u regálu s nudlemi a špagetami, ale mají tu jen nudle do polívky. Povzdechnu si otočím se na regál s víny u kterýho se nějaká malá holčička doprošuje svýho táty, aby jí koupil nějaký divný růžový balení asi s nějakou sladkostí. Sladkost je metonymie, pomyslím si a vzdávám boj o nudle a šourám se k pokladně. Vystojím si frontu, za pokladnou stojí nějakej mladej kluk. Nejspíš je na brigádě nebo tady musí pracovat napořád. Kdo ví. Přestávám nad tím bloumat. Není to moje věc. Ale tuhle rutinní práci mu nezávidím. Jakmile "dopípá" všechnu moji zeleninu, dožaduje se sto dvanácti korun, které mu samozřejmě dám. Rychle si odklízím zeleninu z pultu, protože překážím dalšímu zákazníkovi.
Přesunu se k velkému oknu, kde si svoji zeleninu nacpu do kapes, zbytek nesu v náruči. No jo, vypadám jako exot, ale já jsem exot, už jsem s tim smířenej. Vycházím z Lidlu a zanechávám za sebou hladové důchodce, muže se zarudlými obličeji, žadonivé děti a ubohé prodavače. Odcházím ven, už se stmívá. Venku je mi líp, není tam tolik lidí. Jsem rád, že už to mám za sebou a jak stoupám ze schodů pokračuju se svýma přemyšlenýma myšlenkama domů.

Otázky

21. července 2016 v 12:32 | Aurel |  Úvahy

" Nikdy vám neřeknou: "Jaký má hlas? Které jsou jeho oblíbené hry? Sbírá motýly?" Místo toho se vás zeptají: "Jak je starý? Kolik má bratrů? Kolik váží? Kolik vydělává jeho otec?" Teprve potom myslí, že ho znají. "

- Malý princ

PRAVIDLA PŘIDÁVÁNÍ KOMENTÁŘŮ:
1. Napíšete svůj názor slušně.
2. Nebudete psát sprostá slova.
3. Nebudete sem dávat reklamy, pokud to nepíšete pod článek speciálně pro reklamy (TADY.)
4. Nepište pod články nic, co s nimi nesouvisí, na to máte článek (odkaz o dva řádky výše.)
NEZNALOST PRAVIDEL NEOMLOUVÁ A POKUD JE PORUŠÍTE, MÁTE TU ZABLOKOVANÝ PŘÍSTUP!


IKONKY:

A zase se vraťte!