Blog je opět v provozu! (30.6)

Otázky

21. července 2016 v 12:32 | Aurel |  Úvahy

" Nikdy vám neřeknou: "Jaký má hlas? Které jsou jeho oblíbené hry? Sbírá motýly?" Místo toho se vás zeptají: "Jak je starý? Kolik má bratrů? Kolik váží? Kolik vydělává jeho otec?" Teprve potom myslí, že ho znají. "

- Malý princ



Když vás lidé poprvé poznají, nejprve vám položí několik základních otázek, aby o vás něco zjistili. "Jsi holka nebo kluk? Kolik je ti let? Odkud jsi? Kdo jsou tvoji rodiče?"
Přes ně nejede vlak. Jako kdyby bez odpovědí na ně nešlo zjistit, kdo daný člověk je. Problém je, když na některou z těch věcí nemáte odpověd. Pak vás lidé soudí.
Mnoho věcí si může člověk vybrat - jak se obléká, jak se chová, prostě jak vyjadřuje sám sebe. Ale určité věci si člověk vybrat nemůže a já mám štěstí/smůlu být něčím, co tahle společnost přinejmenším nechápe. "Jak to myslíš, že necítíš sexuální přitažlivost? Sex je přirozená a normální věc! Jsi divná a prudérní jeptiška! Něco jako asexualita neexistuje!"
Už několik lidí mi řeklo, že mi závidí a že můj život tak musí být jednodušší. Jenže není, protože se musím setkávat s nepochopením a opovržením okolí. (Jen se koukněte do komentářů mého coming out článku, i tam jsem si vyžralo spousta nepříjemných reakcí.) No, muselo jsem bojovat samo se sebou a snažit se přijmout samo sebe, což rozhodně není jednoduchý. Muselo jsem přijmout, že prostě nesedím do té šablonky normálního člověka.
Přijmutí sebe mi taky umožnilo svobodu, zjištění, že už nemusím potlačovat vlastní osobnost, abych zapadlo. Mnoho lidí stráví život tím, že se snaží zapadnout a nikdy se jim to nepodaří. Místo toho, aby byli sami sebou a byli šťastní za to, že jsou jedineční.
Když jdeme po ulici, míjíme lidi, myslíme si, že je známe, že je úplně jasné, že tady tenhle člověk je muž ve středních letech a tenhle zase žena v důchodovém věku. Zvykli jsme si na to, že každý je buď mužem či ženou, holkou nebo klukem, podle toho, co mají napsáno v rodném listu, podle jejich anatomie. A když se najednou objeví někdo, kdo do té šablony vytvořené lidstvem nesedí, lidi mu nevěří. Nechtějí mu věřit, protože mají pocit, že kdyby něco mezi mužem a ženou existovalo, zbortila by se jejich představa, kterou měli odedávna - že naši identitu určuje anatomie, ne my. Připadá jim to špatné, protože nechtějí otevřít svoji mysl novým věcem, nechtějí si upravit svoje mínění o lidech kolem sebe, protože nemají rádí změny. A jen proto, že oni nemají s onou šablonkou normálnosti problém a v klidu se do ní zařadí, mají pocit, že by to ostatní měli mít stejně.

Vracíme se k té otázce, která je pro mnohé obyčejnou, normální otázkou. Je pro nás normální ptát se: "Jsi holka nebo kluk? Jsi muž nebo žena?" Pokládáme tuto otázku bez toho, abychom se nad ní zamysleli. Už tak nás vyvádí z míry, že nemůžeme na první pohled zjistit pohlaví dotyčného člověka. Ale proč? Proč jsou všechny tyhle standardy? Proč lidi zařazujeme do škatulek už od té chvíle co se narodí? Proč mají děti s chromozomem XX růžová bodýčka a ty s chromozomem XY modrá? A proč mají lidé s chromozomem XXY pocit, že do tohoto světa nepatří? Proč mají "ženy" nosit sukně a "muži" kalhoty? Kdo to určil? Proč tomu tak je? Proč se na vás lidé dívají s opovržením, když se nechováte podle jejich očekávání? Když se nechováte tak, jak se má "správný muž" či "správná žena" chovat?
Ptaním se "Jsi holka nebo kluk," jako bychom říkali že mezi těmi dvěma nic není, jako kdyby jsme automaticky předpokládali, že člověk je buď jedno nebo druhé. Jako kdybychom si mysleli, že každý musí sedět do jedné z těch šablonek.
A když už nám někdo vysvětlí, že se necítí být ani jedním, dožadují se mnozí odpovědi na otázku co má tedy ten dotyčný v kalhotách, jako kdyby to vůbec nebyla osobní otázka (vážně lidi, uvědomujete si, jak drzý to je?) a snaží se zuby nehty zařadit onu osobu do jedné z těch dvou škatulek. Protože přece bez vědění pohlaví dotyčného nevíme nic! Nemůžeme poznat charakter onoho člověka, jeho zájmy a tak, když neznáme jeho pohlaví! Nebo ne? Co když pohlaví není ta nejdůležitější věc, jakou se o někom můžeme dozvědět? Co když má každý právo uvážit, jak chce, aby se mu říkalo, jaká se mají používat zájmena a jméno, bez ohledu na jeho anatomii? Co když bychom se spíše měli ptát na: "Jaká používáš zájmena?", "Jak chceš, aby se ti říkalo?" "Za koho ty sám sebe považuješ?" místo toho, abychom se zajímali o to, co kdo má mezi nohama. Nebyl by pak svět lepší? Bez toho, aby lidé, kteří jsou jiní, zažívali šikanu, byli považování za "speciální sněhové vločky", setkávali se s předsudky a byli souzeni jen za to, že chtějí být sami sebou. To by bylo skvělé, ne?
(Předem upozorňuji, že autoři nenávistných komentářů budou zablokováni)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ubauba Ubauba | 25. července 2016 v 22:29 | Reagovat

Máš moc hezké články, přiměly mě dívat se na svět jinak. I když taky patřím mezi ty, kteří lidi dělí do škatulek, nevidím problém, když to někdo cítí jinak. Neumím si představit, jak si asi připadáš, nicméně lidé okolo tebe jsou zjevně vesměs pokrytci a rozhodně ti takovéhle pochopení toho, co jsi neusnadňují. Mimochodem, to s tou sněhovou vločkou byla narážka na tu píseň od My Chemical Romance?

2 NeFeReT NeFeReT | Web | 28. července 2016 v 16:08 | Reagovat

Ľudia sú rôzny a škatuľkovanie bolo a podľa mňa aj dlho bude v móde. V ľudskej prirodzenosti je staranie sa o druhých viac ako staranie sa o seba. A teraz nenarážam na starostlivosť, ktorá znamená pomoc v ťažkej situáciu. Často, keď ideme po ulici počujeme komentáre typu "Pozri čo má oblečené. Vidíš ju ako je učesaná?" Alebo ako si už ty vhodne napísala v článku "To dievča vyzerá ako chlapec". Nuž máme dar reči, a tak ho využívame, často aj na úkor toho, že na dar myslenia zabudneme.
Problém je najmä ohľadom rodových štúdií, ktoré sú v dnešnej dobe veľmi prepieranou témou. Nuž názory na to sú rôzne a ja ako laik sa v tom veľmi nevyznám, ale vlastný názor je ten, že každý by si mal žiť vlastný život pokiaľ svojimi spôsobmi neohrozuje žitie iných ľudí. Každý sme na tomto svete pre niečo iné, tak predsa nemôžeme byť všetci rovnaký.
A tebe želám veľa odhodlania a šťastia pri nachádzaní ľudí, ktorí ti budú rozumieť. :)    
PS: Na úvod si vybrala nádherný citát :),,

3 Snapeova Snapeova | Web | 17. srpna 2016 v 13:53 | Reagovat

zajímavý článek k zamyšlení. Stereotypů a předsudků je hodně. Tolik věcí je vštěpováno desítky nebo více let... Nevím, jestli bude možné to někdy úplně překonat. Vždy se najde někdo, kdo se zeptá jestli si muž nebo žena. I já bych se zeptala, protože by mě jiná otázka ani nenapadla. Ale neptala bych se, co máš v kalhotách. Jen bych se zeptala kdo teda jsi, ať mi to vysvětlíš, ať vím, jak s tebou jednat, tak aby to bylo tobě příjemné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
PRAVIDLA PŘIDÁVÁNÍ KOMENTÁŘŮ:
1. Napíšete svůj názor slušně.
2. Nebudete psát sprostá slova.
3. Nebudete sem dávat reklamy, pokud to nepíšete pod článek speciálně pro reklamy (TADY.)
4. Nepište pod články nic, co s nimi nesouvisí, na to máte článek (odkaz o dva řádky výše.)
NEZNALOST PRAVIDEL NEOMLOUVÁ A POKUD JE PORUŠÍTE, MÁTE TU ZABLOKOVANÝ PŘÍSTUP!


IKONKY:

A zase se vraťte!